Diskuze o současné multimediální tvorbě ukázala, jak důležitá je interakce s posluchačem
Poslední festivalový den patřil prezentaci a diskusi nad projekty v rámci kategorie Multimédia.
O dopolední program se postarala česká multimediální scéna, a to konkrétně Dagmar Sedláčková s jejím kriminálním podcastem Pohřešovaná, Tomáš Oramus, tvůrce interaktivní audiohry Důkaz 111, a Anna Vošalíková s prezentací audioportálu mujRozhlas.
Odpoledne připadlo dvěma zahraničním projektům: polskému Nie Słyszę, který představily jeho autorky a zároveň novinářky Katarzyna Michalak a Magdalena Świerczyńska-Dolot a německému MDR Candidate check, který uvedla Julia Rubner.
Do odborné poroty tentokrát usedli Dita Malečková, Jan Misák, Petr Uchytil, Bohuslav Stránský, Matěj Hájek a programem zúčastněné provedla Ivana Veselková.
Jako první byl představený podcast Pohřešovaná, který se na festivalu tento rok objevil již v kategorii Dokument. Nyní se ale producentka Dagmar Sedláčková zaměřila na celkovou myšlenku tohoto díla, jeho přínos pro společnost a v neposlední řadě na práci s vizuálem, ať už v rámci propagace nebo následného dotvoření atmosféry.
„Chtěli jsme rozšířit svět Ivany (pozn. pohřešovaná 14letá dívka), po které zbyla jen jedna fotka. Navíc pořízená rok předtím, než zmizela. Chtěli jsme rozvzpomínat, kdo slečna byla a zanechat po ní trochu něco víc,“ popisuje hlavní záměr Dagmar Sedláčková.
Celému podcastu vytvořila produkce vlastní webovou stránku, kde se nachází i formulář, vybízející k podání dalších informací ohledně pohřešované. Autoři totiž doufají, byť jak sami zmiňují, možná naivně, že poslech jejich podcastu může v lidech vyvolat vzpomínky, které by mohly dopomoct k objasnění záhady ztraceného děvčátka.
Právě tuto myšlenkou vedoucí k vytvoření Pohřešované ocenili všichni členové poroty. Jan Misák vyzdvihl vizuální tvář projektu a padla i otázka, proč se tvůrci uchýlili pouze k audiu a nevznikl dokumentární film. Závěrečné konstatování Dity Malečkové, že skutečný život se v tomto díle stává příběhem, rezonovalo celým sálem.
„Důkaz 111 ukazuje, že i zvuk bez obrazu může hráče pohltit,“ začíná Tomáš Oramus svoje povídání o interaktivní audiohře. Díky atraktivnímu vizuálu, originálnímu a zajímavému nápadu a lehkosti a zábavnosti, kterou hra přináší, se znovu nálada v místnosti zvedla a při vtipu s odkazem na Svatopluka Kuřátko pookřála atmosféra po drsném tématu Pohřešované.
Audiohra si zakládá na velice dobře propracovaném binaurálním zvuku a práci s atmosférou. Při poslechu ukázky, která se odehrávala ve sklepě, bylo slyšet kapání vody, přeběhnutí krysy, kroky i ruch z ulice. Toto ocenila i porota. Také je zajímala finanční náročnost a vize do budoucna. Tomáš Oramus na otázku ohledně spolupráce s komerční firmou zmínil tvůrčí svobodu, o kterou nechtějí přijít.
Porotu navíc nadchlo dvojí rozhraní, kdy hru mohou hrát i nevidomí. Což je poměrně ojedinělé, a ne vždy se na tuto skupinu lidí při vývoji audia či her myslí.
Jako poslední česká prezentující se představila Anna Vošalíková s projektem mujRozhlas. V rámci ukázky fungování portálu byly publiku puštěny tři podcasty z knihovny aplikace, a to konkrétně Digitální spisovatel, Stopař a Filtr. Vize do budoucna je prý vytvořit Spotify Českého rozhlasu.
V souladu s tím bylo i hodnocení poroty, která upozorňovala na fakt, že tvůrci mají ještě hodně před sebou. Propojení se severem iRozhlas a vytvoření jedné komplexní platformy by všichni ocenili. Navrhovali také personalizované vyhledávání a doporučení poslechů.
Po krátké pauze přišly na řadu dvě zahraniční díla. Jako první vystoupily Katarzyna Michalak a Magdalena Świerczyńska-Dolot. Jejich projekt Nie Słyszę, který odrážel proběhlou pandemii, a hlavně samotu a ticho vzniklé během lockdownu, znovu zvážnil atmosféru v sále.
„Potřebujeme slyšet emoce lidí. Nestačí nám pouze titulky k lidským pocitům, chceme je slyšet. Nechceme vnímat jenom řeč, chybí nám zvuky, ruchy. To během pandemie zmizelo. Jízda kolečkového kufru po ulici, vrzání kolotoče na dětském hřišti, šum vzlétajícího letadla a mnoho dalšího. Jediné, co jsme se naučili slyšet, bylo ticho,“ zněla slova autorek, která se dotkla snad všech přítomných v sále.
Tuto intimitu velice ocenila Dita Malečková. Otázky poté směřovaly hlavně k dalšímu budoucímu pokračování s odkazem na aktuální politickou situaci v zemi.
Celý blok zakončila prezentace MDR Candidate check v podání Julie Rubner. Ke vzniku vedla hlavně nepřehledná situace v politické sféře před volbami v Sasku 2019. Přes 500 kandidátů parlamentních voleb souhlasilo a odpovědělo týmu rozhlasového kanálu MDR SACHSEN na 22 otázek v časovém ohraničení 4 minut.
„Dělali jsme to pro obyčejné lidi, aby se dozvěděli více o politice, přimělo je to jít volit a neříkali jen, že tomu nerozumí. Každý z kandidátů dostal prostor, to se také často nestává, většinou se na některé osoby zapomíná. Formát čtyř minut byl proto naschvál, lidé nemají času nazbyt,“ uvedla Julie Rubner.
Web je koncipovaný do vyhledávání kandidátů podle řady kritérií. U každého je poté video, kde jednotlivé osoby odpovídají. Na fakt, že se nejedná pouze o audio, ale je k němu přidán i vizuální záznam, upozornil Bohuslav Stránský. Matěj Hájek poté přidal podnět k vytvoření třízení respondentů podle odpovědí na otázky.
V závěru byla udělena cena studentské poroty. Ta hlavně díky technickému zpracování, časové náročnosti a náročné práci se zvukem ocenila Důkaz 111.
