Partie byla rozehrána opravdu dobře
Středeční festivalový program byl zakončen představením Městských divadel pražských, Divadla ABC divadelní hry Stefana Vögela Dobře rozehraná partie.
Představení režírovala Lída Engelová a skvělé herecké příležitosti v ní naplno využili herci Jan Vlasák, Jitka Smutná, Petr Štěpánek, Lukáš Jurek a Kateřina Veckerová. Jan Vlasák exceloval v roli stále nabručeného vzteklouna Freda Kowinskiho, válečného veterána, který ze svého zanedbaného bytu vypudí každou hospodyni. Ty mu přičinlivě dodává jeho syn Leonard (Lukáš Jurek), jenž se tak snaží otci vynahradit nedostatek synovské péče. Jediný, kdo smí do jeho hájemství vkročit bez obav na partii šachu je jeho přítel Walt, který s ním nikdy nevyhrál žádnou partii - Petr Štěpánek je v roli úhledně staromládenecký, naivnější a zranitelnější. Všechno se ale změní, když do Fredovy domácnosti vstoupí Rosalie v podání Jitky Smutné, energická osoba s italskými a německými předky, která Kowinského podrážděné výstupy nejen ustojí, ale zásadně změní život obou přátel.
Hra přináší vtipné, přesně pointované dialogy, není však jen zábavnou konverzační komedií. Autor napsal jednotlivé charaktery s empatií a s porozuměním pro slabosti i vnitřní pohnutky lidských vztahů a činů.
Proč byla hra součástí programu rozhlasového festivalu? Nemá totiž jen divadelní verzi, zhruba rok po premiéře na divadelních prknech nastudovala režisérka Lída Engelová se stejnými herci verzi rozhlasovou.
Adaptace hry pro rozhlas, jež na jevišti využívá mnoha vizuálních efektů a tichých hereckých etud, byla poměrně komplikovaná. S jakými úskalími se musela režisérka i herci potýkat se mohli diváci dozvědět v milé a bezprostřední besedě, která po představení následovala. Bylo pro herce výhodou, že měli hru nastudovanou nejprve na jevišti? Někdo ocenil, že měl text již ohmatán, energická a extrovertní Jitka Smutná však viděla v posloupnosti jednotlivých nastudování spíše nevýhodu. V situacích, kde bohatě využívala gesta a pohyb, cítila se najednou svázaná. Petr Štěpánek označil rozhlasovou práci za jednu z nejtěžších hereckých disciplín - mikrofon je nemilosrdný a odhalí všechny logopedické i výrazové nedostatky. Zavzpomínal také na dobu, kdy byl rozhlas o víkendech pravidelně poslouchán celou rodinou - každý si obrazy slyšeného vytvářel sám, rozhlas poskytoval prostor pro individuální fantazii.
