Deska týdne: Smutné disko Pris. Naše večery jsou sebevědomým českým debutem

9. leden 2018

Pris míchají syntezátory s kytarami, dark wave s písničkářstvím, hluky s intimním diskem a k tomu se nebojí češtiny. Dvojice tvořená Lukášem Grygarem a Tomášem Tkáčem právě vydala album Naše večery, které je (nejenom) o smrti a způsobech, jak se s ní vyrovnávat. První výrazná deska letoška na domácí scéně je tady.

„V životě jsem neslyšel jedinou desku Oceánu, Petra Muka jsem jednou potkal v tramvaji, když ještě žil,“ říká Lukáš Grygar v rozhovoru pro časopis Full Moon. Ale Pris opravdu zní jak temní novoromantici Oceán, což není nic špatného, naopak. Naše večery vedle toho hudebně připomínají předposlední desku amerického zpěváka Marka Lanegana Phantom Radio – je to smutné disko dělané někým, kdo vyrostl na tvrdších kytarách a sjížděl grunge. To sedí i na Pris.

Syntezátory jsou ale důmyslnější než na Laneganově desce, jsou pečlivě zaranžované od Tomáše Tkáče a mají víc žánrových přesahů. Ve skládání textů i hudby se s Grygarem střídají, vzájemně se doplňují – jeden má radši temnější písničkářství a osmdesátkový dark wave, druhý tíhne víc k popovějšímu zvuku současných indierockových kapel, který se hodí pro rádia. Každopádně čerpají z dobrých zdrojů. Je toho tady slyšet víc a ozývají se rané goth-rockové desky Priessnitz, snad taky melancholický bigbít Toyen a chvílemi zas Chinaski, kdyby si ale někdy Malátný a spol. poslechli třeba Animal Collective – to je případ songu Kim.

Pris

Texty jsou terapeutické, biografické. Nevyprávějí příběhy, jsou spíš útržkovité a o pocitech – ukazují situace a vzpomínky jako z deníku. „Kočky a stíny tiše mi našeptávaj, dvě dlaně hlíny a zšeřelej kraj, potoky bílý, ne nejde o jinotaj, zřídla mý síly už nevyvěraj,“ zpívá Grygar v písni Na Hutích a kráčí ve stopách nejlepší tradice českého textařství v čele s ústeckou skupinou Houpací koně. A Naše večery v několika momentech upomenou na poslední desku „Houpáčů“ Kde jste mý přátelé dneska v noci, kde poprvé začali víc používat syntezátory – nutno říct, že Houpací koně jsou s elektronikou mnohem opatrnější než Pris. A obě kapely milují sci-fi klasiku Blade Runner, jedni napsali song o lovci replikantů Deckardovi a Grygar s Tkáčem svůj projekt pojmenovali po jedné z hlavních postav, robotce Pris, hrané v osmdesátých letech Daryl Hannah.

Grygarův zpěv, který je na desce slyšet nejvíc, je položený někde mezi Mukem a Laneganem, není v tom žádná manýra – a jestli, tak tak málo (jako ve skladbách Svítání nebo Julietta), že to nevadí. Album Naše večery je sebevědomým a (v nejlepším slova smyslu) ambiciózním debutem. A pokud měl někdo pocit, že se toho na české scéně loni moc nedělo, do roku 2018 jsme s touhle deskou vykročili dobře.

Hodnocení: 80 %
Pris – Naše večery (Full Moon, 2018)


autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.