DESKA TÝDNE: Taylor Swift se na novince Folklore snaží nastavit záda nablýskanému a vděčnému popu
Jeden z prvních velkých a neočekávaných plodů karantény se objevil koncem července. Americká popová hvězda Taylor Swift překvapila fanoušky neohlášeným osmým studiovým albem nesoucím název Folklore. Zpěvačka na něm činí zajímavý úkrok směrem k indie folku, což iniciovalo vznik množství memů a fanouškovského šílenství.
Deska Folklore, osmé studiové album zpěvačky Taylor Swift, přišlo víceméně nečekaně – Swift o něm informovala 16 hodin před jeho vydáním minulý pátek. Ihned vystřelilo na přední příčky prodejních žebříčků a stalo se tak rázem nejprodávanějším albem letošního roku. Deska, na jejímž obalu je černobílá zadumaná fotografie se Swift stojící kdesi v lese, samozřejmě dala vzniknout řadě memů, hrajících si s odkazy například na film Záhada Blair Witch. K tomu ještě fanoušky pobouřilo nízké hodnocení alba v recenzi od Jillian Mapes pro server Pitchfork a začali zveřejňovat na sociálních sítích adresu a telefonní číslo autorky článku s výhružkami, že jí zapálí dům. Nebyla by to pravděpodobně Taylor Swift, aby její deska kolem sebe záhy po vydání nevytvořila vlastní mytologii i skandály.
Folklore vznikal během karantény a v utajení, Taylor Swift na něm spolupracovala především s Aaronem Dessnerem, známým z americké indierockové kapely The National. Udělala na něm poměrně překvapivý krok, odkopala se a předvedla svou lásku k indie. Něžně budované melodie na piano či na kytaru bez přehnané pompéznosti zde dávají opět pevný základ pro její košatá vyprávění. Ta by měla podle Swift působit především jako proud vědomí a myšlenek.
Tematicky se album tentokrát netočí pouze okolo ní, ve svých smutných zamilovaných písních se nejvíc uchýlila k vyprávění z pohledu třetí strany. Se sentimentem se ohlíží, vypráví příběhy letních lásek ze sedmnácti (Betty) i naťukává feministická témata (Cardigan). Pustila se i do adaptace životního příběhu Rebeky West Harkness, dědičky ropného magnáta narozené počátkem minulého století a zároveň excentrické filantropky, která bazén svého panství naplnila šampaňským. Právě skladba o ní – The Last Great American Dynasty – je asi nejpříznačnější pro celý Folklore.
Taylor Swift se halí do nového, po vzoru Lany Del Rey nostalgicky posmutnělého hávu zmiňovaného indie folku. Klidné, zamyšlené a introspektivní album se spíš minimalistickými a na Taylor Swift překvapivě méně okázalými aranžemi působí jako nastavená záda vděčnému mainstreamovému popu, jakému se věnovala doposud.
Na Folklore se těžko hledá výraznější hit, může to být Exile, na němž uslyšíme i Justina Vernona z Bon Iver, ale stejně tak skladba Betty nebo jakákoliv jiná. Šestnáct skladeb v trochu úmorné hodinové stopáži se slévá jedna do druhé. Taylor sice opravdu vydala své doposud nejlepší – a nejintimnější a nejupřímnější album, nicméně v kontextu nahrávek dalších indie písničkářek, které za posledních pět let ovládly pódia, Folklore působí poněkud všedně.
Se kterými písničkářkami by se dalo její nejnovější album porovnat? Jakých zajetých jistot se stále drží? Kolik dala Jillian Mapes albu bodů, že to tak pobouřilo fanoušky? Za čím se na novince ohlíží a na co sentimentálně vzpomíná? A jak především celé šestnáctiskladbové album působí? Poslechněte si celou recenzi na naši Desku týdne!
Taylor Swift – Folklore (2020, Republic Records)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
