Existuje cesta, jak čelit smrti? Ptá se mladá herecká generace v Ungeltu v Životě podle Jonesových
V Divadle Ungelt nastudovali jako první české divadlo hru dramatika Willa Ena Život podle Jonesových.
Will Eno je americký dramatik, kterého v The New York Times označili za Samuela Becketta generace Jona Stewarta. Eno žije a pracuje v New Yorku a jeho oceňovaná dramata se v posledních letech objevují v repertoáru divadel na celém světě. Do těch českých vstoupil poprvé v sobotu 16. prosince, kdy měla v pražském Divadle Ungelt premiéru jeho hra Život podle Jonesových. Ta měla světovou premiéru v roce 2012, o dva roky později slavila úspěch na Broadwayi a britský The Guardian ji označil za nejlepší americkou hru roku. Divadlo Ungelt dává touto hrou příležitost mladé a střední generaci divadelních tvůrců, vůbec poprvé se na zdejší scéně představila herečka Vanda Hybnerová nebo režisér Marek Němec.
Vedle čtyřicátníků Boba a Jeniffer Jonesových se nastěhuje manželský pár Jonesových - John a Pony. Tato čtveřice se potkává na dvorcích za svými domy nebo v obchodě, v realistických kulisách maloměsta obklopeného horami. Divákovi i sami sobě pak postupně odkrývají, s čím bojují a co skrývají. Na výběru textu s dramaturgem Pavlem Ondruchem spolupracoval i režisér Marek Němec, který v Ungeltu režíruje vůbec poprvé. „Text je ošemetný. Tváři se, že se nic neděje, ale motivace pod ním jsou velmi přesné, až detektivní; v tom, co lidé schovávají za strachy. Síla textu spočívá v jeho humoru. Neklouže jen po děsivosti smrti,“ říká režisér Marek Němec.
Existenciální a místy absurdní tragikomedie zapadá do dramaturgie Divadla Ungelt, které vybírá texty odkrývající vnitřní svět postav. Život podle Jonesových je hrou pro čtyři herce, v tomto případě Miroslava Táborského a Vandu Hybnerovou a Ladislava Hampla s Lucií Štěpánkovou. Tyto čtyři postavy se v sobě navzájem zrcadlí, občas se dokonce osloví špatným jménem. Will Eno zachycuje jejich boj s neodbytným pocitem smrtelnosti a odkrýváním tabuizovaných témat. Ačkoli všechny repliky mají podtrhnout dojem běžné podoby mluveného projevu, jenom přirozené a civilní herectví tu podle režisérka Marka Němce nestačí. „Je potřeba posilovat vnitřní sílu herce. A potom z toho začíná vylézat něco, čemu se říká divadlo. Člověk sice musí vycházet z přirozenosti života, ale zároveň to na jevišti přetvářet v nějakou konzistentnější hmotu.“
V Ungeltu se poprvé představí Vanda Hybnerová, která má s komorní scénou zkušenost především z Divadla v Řeznické. Její postava Jennifer se zmíněnou smrtelnou nemocí svého muže stále zabývá a hledá naději. „Před pár lety jsem říkala, že už mám slov plné zuby, že už pro mě ztrácejí význam. Proto jsem se začala věnovat pohybovému divadlu. Tahle hra je napsaná jako slovní tanec. Jakékoli gesto má význam a vyjadřovací prostředky se musí pečlivě hlídat,“ říká herečka.
