„Hledám nové cesty pro rozhlasové vysílání,“ říká Edita z inovačního útvaru Českého rozhlasu
Edita Kudláčová je šéfproducentkou Kreativního HUBu. Pod jejím vedením vznikla řada úspěšných projektů, mimo jiné mezigenerační anketa Generation What, podcastová série o intimitě Zhasni! nebo inovační obsah v rámci Projektu '68, za který získal projektový tým Novinářskou cenu právě v oblasti inovací.
Kreativní HUB je v Českém rozhlase kolíbkou nových nápadů. Zaměřuje se pouze na inovace spojené s rozhlasovým vysíláním?
Záleží, co si pod pojmem rozhlasové vysílání dnes představíme. Vyvinuli jsme první původní podcast Českého rozhlasu, máme za sebou práci s tzv. imerzním prostorovým obsahem, zkoušeli jsme využít dron nebo 360° videa jako doplněk k audio obsahu z vysílání. Zaměřujeme se tedy na audio obsah, jeho podoby a možnosti rozšíření, které nabízí online prostor.
Audio obsah se čím dál tím více přesouvá do prostředí internetu a do mobilních zařízení. Je náročné udržet posluchače u audio obsahu v online prostředí?
V online prostředí vedou k volbě audio obsahu posluchače úplně jiné motivy než u klasického rozhlasového vysílání. Už si ho nepouštím jen jako kulisu například v kuchyni, když vařím, nebo v práci, když nechci mít s kolegy okolo sebe úplné ticho. Jdu cíleně za nějakým typem obsahu a chci se soustředit na jeho obsah, chci mu věnovat konkrétní objem svého času a pozornosti. V tom je online svět trochu nevděčný pro audio – podnětů k rozptýlení a vizuálního obsahu je v něm nadbytek. Osobně si ale myslím, že vždycky vyhraje kvalita obsahu a zpracování tématu – i naprosto zaneprázdněný nebo těkavý člověk dokáže věnovat pozornost něčemu, co ho skutečně baví. A v tom už je tlak na nás, producenty audio obsahu, abychom tu kvalitu a pestrost uměli publiku nabídnout. Audio obsah má navíc i výhodu v tom, že nabízí maximální svobodu pohybu – můžu si ho pustit, kdy chci, kde chci a na jakémkoliv zařízení chci.
Čtěte také
Máte na svědomí například podcastovou sérii o sexu a intimitě Zhasni! nebo realizaci mezinárodní ankety Generation What zkoumající, jak dnešní mladí lidé vnímají svět. Kdo přichází s nápady na nové projekty?
To je u každého projektu různé. Například Zhasni! jsme dělali s ambicí vyzkoušet v českém prostředí podcastovou sérii, která funguje tak jako jinde v zahraničí a snaží se vytvořit si návyk stahovat a poslouchat audio obsah. Ve formátu a ve zpracování jednotlivých dílů jsme pak dali značnou autorskou svobodu tvůrcům, což byli renomovaní autoři z české kulturní scény. S některými projekty přijdou samotní autoři, ať již interní nebo externí, některé náměty a formáty zadáváme cíleně sami napřímo vybraným autorům. Je to tedy individuální u každého projektu.
Podíleli jste se také na mimořádném Projektu '68. Ten připomněl 50. výročí srpnové okupace země vojsky Varšavské smlouvy mimo jiné třináctihodinovým živým vysíláním, koncertem na Václavském náměstí, virtuální realitou a mobilní aplikací. Jak probíhá spolupráce Kreativního HUBu s ostatními odděleními rozhlasu?
U Projektu '68 byla spolupráce naprosto ideální. Měli jsme velkou důvěru kolegů i šéfredaktora Českého rozhlasu Radiožurnál a projektového manažera Projektu '68 Ondřeje Suchana. Obsah jsme vyvíjeli s agenturou Brainz VR a do jeho celkového vyznění jsme zasahovali pouze my a agentura. U ostatních projektů se snažíme vždy o spolupráci s interními kolegy a konzultujeme průběh vývoje s vedoucími na patřičných pozicích. Ne vždy je vše přijato s otevřenou náručí, nicméně si nemůžu na spolupráci s kolegy stěžovat, myslím, že konstruktivní debaty k vývoji obsahu patří a zatím se mi nestalo, že by nám někdo z interních kolegů práci blokoval nebo k ní přistupoval s despektem. Naopak mám pocit, že nám všem jde vždy především o to, aby to fungovalo a mohli jsme ze sebe dostat maximum, což ale není vždy samozřejmě snadné a stojí to i nějaké úsilí a vytrvalost.
Co vás na práci v Kreativním HUBu baví?
Svoboda v tom, jaká ta práce vlastně je a bude. Základní vodítko a témata jsou samozřejmě vždycky určená aktuální potřebou Českého rozhlasu, nicméně maximálně samostatný přístup k nim, hledání nových tvůrců, témat, přístupů, zkoušet jít za hranice toho, co už známe a umíme, a zkusit to třeba jinak, k tomu žádné limity na své pozici nemám a to mě na tom asi baví nejvíc, k tomu ale patří i moje neustálá potřeba zpochybňovat a přistupovat k sobě a k pracovním výstupům asi hodně kriticky.