Jan M. Heller: Jsem prostě pryč
Z on-line nástrojů, které vtrhly do našich životů zároveň s příchodem internetu někdy v devadesátkách, naše zvyklosti pravděpodobně nejvíc proměnil e-mail. Zdá se mi však, že zároveň vychází z módy.
Hned vysvětlím. Původně jsme s ním skutečně pracovali jako s digitálním ekvivalentem dopisu. Etiketa korespondence se v něm rozklížila jako první, počínaje oslovením: opravdu se nikdo nejmenuje „Dobrý den“. Změn však dosáhla i délka textu, který e-mail unese.
Čtěte také
Zatímco zpočátku jsme si psali dopisy, jejichž délka odpovídala zhruba popsanému čtyřstranu dopisního papíru, což nyní u nás vyvolává úsměv, dnes není výjimkou vyměnit si nad nějakým problémem několik mailů o jedné větě, což paradoxně zabere více času, než kdybychom zvedli telefon a tyto repliky si vyměnili ústně.
Leč nedá se nic dělat, „mluvení je out“, jak krčila rameny jedna redaktorka nakladatelství specializovaného na jazykové učebnice na konferenci před pár lety. Ano, komunikace se proměňuje natolik, že to ovlivňuje i metody výuky jazyků. To jsem myslel tím vycházením z módy: stejnou službu jako takovýto e-mail udělají jiné komunikační platformy, které jsou na výměně krátkých, jednovětých vzkazů založené. Když se dá napsat na nějaký messenger, mailová schránka zeje prázdnotou.
Čtěte také
Ale vlastně nezeje. V určité vývojové fázi si totiž někdo všiml, že e-mail nemusí psát jenom člověk člověku, ale že ho může vygenerovat i stroj. Nemluvím teď o době, kdy nám všem schránky zaplnily nesmyslné zprávy s nabídkami, které se nedaly odmítnout, a naučili jsme se slovo spam. Pošleme objednávku do e-shopu – přijde nám e-mail. Dojde k pohybu na účtu – přijde nám e-mail. Vyprší platnost tramvajenky – přijde nám e-mail. Pošleme stížnost nebo reklamaci – přijde nám e-mail. Ovšem nepíše se v něm, že se naším podáním někdo zabýval, natož že by ho vyřídil, ale že se jím někdo, někdy, možná zabývat bude. Máme schránky plné zpráv, v jejichž zápatí se píše: Na tento e-mail neodpovídejte, byl generován automaticky.
Automatický e-mail nám přijde i tehdy, když někomu napíšeme my a on je zrovna mimo. Automatická odpověď v nepřítomnosti je jev již také každodenní a zároveň ještě ne zcela regulovaný. I zde je zábavné sledovat, jak se proměňuje a jakých podob může nabývat.
Čtěte také
Některá společenství, zejména korporáty, mají striktní pravidla pro odpovědi v nepřítomnosti. Pracoval jsem v jedné takové firmě, kde stálo v interních pravidlech, že v době dovolené máme nastavit automatickou odpověď s mnoha náležitostmi, mimo jiné s jménem a kontaktem toho, kdo nás bude zatím zastupovat, a autor pokynů pokládal za nutné doplnit, že je vhodné se dotyčného kolegy předem zeptat, zda náhodou neplánuje v témže termínu rovněž zmizet a jako zástup určit mě, protože se to občas stává a na naše obchodní partnery to pak působí jako žert.
V minulosti, všímám si, bylo tak nějak všeobecně častější poskytovat píšícímu bohatší servis: automatická odpověď obsahovala oslovení a pozdrav, přesná data nepřítomnosti, již zmíněný kontakt na zástup, případně i telefonní číslo, na němž byl dotyčný k zastižení, kdyby to bylo fakt naléhavé.
Čtěte také
A ovšem omluvu! V poslední době však jako by i to vycházelo z módy. Přijde jen strohá, holá věta, případně pouhé oznámení: Dovolená od – do. K dokonalosti to dovedl jeden z mých kolegů, od nějž mi nedávno přišla automatická odpověď, sestávající z pouhého lakonického konstatování: Momentálně jsem pryč.
Letos v létě se na webu objevila stránka automatickaodpoved.cz, shromažďující variace na automatickou odpověď od spisovatelů, ilustrátorů a podobných osobností. Fascinuje mě ze dvou důvodů. Jednak jako dokumentace jevu, který by stál za pozornost z literárněhistorického pohledu: což to není přesně to prolínání uměleckého a mimouměleckého světa, rozmývání hranice žánrů, který se v dějinách opakuje stále znovu a z něhož ve středověku vznikl nejprestižnější prozaický žánr, tedy román?
Čtěte také
A za druhé: dikce těchto slohových cvičení v žánru automatických odpovědí se ve většině až nápadně blíží oné odpovědi mého kolegy. Jsem prostě pryč. Teď se vám a vašemu problému věnovat nebudu. Poraďte si, jak umíte. Ono se velmi pravděpodobně ukáže, že to těch pár dní klidně mohlo počkat.
A tak stejně jako pronikání pokleslých středověkých žánrů do velké epiky znamenalo tvůrčí pohyb mezi řádem a chaosem, je v automatických odpovědích cítit rostoucí nechuť vůči tomu, aby celek našich životů ovládaly a organizovaly pracovní rytmy. Ono je dobré občas se tomu chaosu podvolit a nemít veškerý čas pod kontrolou. Už se snad ví, že toxická produktivita končí naprostým fyzickým i psychickým vyčerpáním.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
