Kamion na scéně proráží temnotu. Zbrusu nový Faust v Národním divadle

19. březen 2018

Tvůrčí tým činohry Národního divadla v Praze představuje nového Fausta, životní dílo Johana Wolfganaga Goetha. Jejich současné uchopení vychází z obou dílů této dramatické básně v novém překladu básníka Radka Malého. Režisér Jan Frič zasadil příběh Fausta do útrob reálného nákladního automobilu.

Inscenaci Faust režiséra Jana Friče v Mozaice hodnotil divadelní publicista Josef Rubeš.

Saša Rašilov, Martin Pechlát

Příběh o Faustovi představuje jeden z nejstarších evropských mýtů, o jehož vyložení se pokusilo mnoho badatelů napříč obory. Faust nepatří jen divadlu, ale také filosofii, historii, teologii, psychologii a dalším vědním oborům. Na inscenační tým pak toto rozsáhlé a v podstatě celoživotní dílo Johana Wolfganga Goetha klade velké nároky. Jak říká dramaturgyně Marta Ljubková, je výzvou. S režisérem Janem Fričem a dramaturgem Janem Tošovským se proto rozhodli vytvořit vlastní scénář.

Johanna Tesařová, Martin Pechlát, Pavlína Štorková, Saša Rašilov

My jsme na začátku dlouho řešili, kdo Faust ve své podstatě je. Připadá nám, že jde o člověka průměrného, nikoli učence, jak ho vykládá ve svém díle Goethe. V jeho případě jde o silnou projekci do této postavy, protože si myslím, že Goethe sám sebe vnímal jako génia. My tuto tendenci v inscenaci nerozvíjíme, naopak Fausta představujeme jako člověka, který neví, co se sebou, kam dál. Najednou se mu prostřednictvím Mefistofela nabídne možnost z tohoto „nevím, kam dál“ vykročit. A ve chvíli, kdy je otevřen novým zážitkům, tak není schopen vidět, že svět, který mu nabízí Mefistofeles, je falešný, špinavý a prolhaný.
Marta Ljubková

Zcela nová úprava. Zcela nový Faust. K tomuto pojetí se podle Marty Ljubkové nehodil žádný dosavadní překlad. Text obou dílů, z nichž je nová inscenace komponována, proto přeložil básník Radek Malý. 

Faust, Saša Rašilov

Faust se v prvním dílu zamiluje do Markétky, o níž ale záhy svou vinou přichází. Ve druhém dílu vynalezne peníze, sestoupí do antiky, ožení se s Helenou Trójskou a zplodí syna. V tom všem mu stojí po boku Mefistofeles. V čem je tedy podle Jana Friče Faust našim současníkem?

Když se člověk uchýlí k inscenování Fausta, tak musí omezit rozpínavost toho díla. I přesto jsme se snažili, aby tam zůstalo zachováno vše. Chtěli jsme, aby tam zůstalo zachováno obžerné plýtvání, což je jedno z ďábelských témat, které tam jsou. A také souvisí s plýtváním času. Faust je totiž podle mě i o krizi středního věku, kdy člověk bilancuje vše, co zatím udělal a přemýšlí, jestli to není plýtvání časem. V inscenaci se uchylujeme k razantnímu jevištnímu gestu, k metafoře. Řešili jsme proto i mužský a ženský princip, tedy temnotu a plamen. To znamená, že my máme na jevišti zhmotněný falický symbol a ten proráží tu temnotu.
Jan Frič

Veronika Lazorčková, Martin Pechlát, Saša Rašilov

Ve scénografickém návrhu se tvůrci rozhodli jít proti historické ornamentálnosti interiéru Stavovského divadla a děj Fausta zasadili do nehostinného místa, vzdáleného jakékoliv abstrakci, k níž naopak inklinoval návrh Josefa Svobody ve Faustovi režiséra Otomara Krejči z roku 1997.

Chtěli jsme Fausta představit v něčem přízemním, v něčem realistickém, proto máme na jevišti kamion. Tento objekt na scéně má evokovat cestu, na níž po dohodě s Mefistofelem vydává a tato cesta je imaginární.
Dragan Stojčevski, scénograf

Na imaginární cestu kamionem se společně s Faustem Martina Pechláta a Mefistofelem Saši Rašilova, vydává i Markétka Veroniky Lazorčákové.

Spustit audio