Nenávist, utrpení, víra i naděje. Monografie Chavy Pressburger přibližuje malířčin životaběh

1. březen 2018

Život i dílo Chavy Pressburger zachytila v obsáhlé monografii německá kunsthistorička Ilka Wonschik. Knihu vydalo nakladatelství Trigon.

Ke zkušenosti holocaustu a mezního lidského utrpení se ve své výtvarné tvorbě celý život vracela izraelská malířka českého původu Chava Pressburger. „Chava se narodila roku 1930, v česko-židovské rodině. Rodina byla velice kultivovaná, i když nebyla zámožná. Byla poměrně velká, velmi soudržná a všichni měli kulturní zájmy. To přivedlo ji i jejího staršího bratra Petra k zájmu o literaturu a umění,“ popisuje Arno Pařík.

Rodina Ginzových byla židovského původu a jako taková tedy za války prošla zkouškou holoucaustu. Chava se tak v mnoha obrazových cyklech vyrovnávala se zážitky z terezínského ghetta i se zmizením většiny členů své početné rodiny včetně staršího bratra Petra Ginze, kterého nacisté zavraždili v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau.

Chava Pressburger: Obrazy – práce na papíře – objekty

V cyklech vytvářených na vlastnoručně vyráběném papíře pak Chava Pressburger vytvářela abstraktní meditace o životě, přírodě, vesmíru i vzájemné souvislosti všech věcí. „Chava začala pěstovat rostliny, chodila je do pouště i sbírat, potom je upravovala a rozvařila na papírovou kaši, ze které se papír vyrábí. Připomíná to alchymii. Každý papír byl originální. Na každém papíře později nechávala i části těch rostlin. To vytváří neobyčejně silně působící lyrický projev,“ popisuje výrobu papíru Arno Pařík.

Nakladatelství Dybbuk představuje životní dílo českého básníka Ladislava Nováka

Ladislav Novák, Dílo I

Unikátní ediční počin i Novákovu novátorskou osobnost přiblížil rozhovor s literárním historikem, kritikem a publicistou Michalem Jarešem.

Chava netvořila obrazy pouze na ručně vytvořeném papíře, ale malovala obrazy i na klasické plátno. „Ty obrazy jsou na seriózní a hlubší témata, které člověk není vždycky schopen rozšifrovat. Ale souvisí s tou strukturální abstrakcí, která byla rozšířená koncem 60. let a i v 70. letech. Jsou to tedy abstraktní kompozice, většinou jsou inspirované její znalostí a zájmem o kabalu, mystické židovské učení, které má prastarou tradici a vztahuje se nejen k člověku, ale k universu vůbec,“ doplňuje Arno Pařík.

autoři: Markéta Kaňková , Hok
Spustit audio