Od domorodců kmene Kogi jsem se naučila žít, říká Monika Michaelová

Ke kmeni Kogi se bývalá učitelka z Moravy poprvé vydala v roce 2010. Do té doby vůbec nevěděla, že tito domorodí obyvatelé na severu Kolumbie existují. Teď je vnímá jako svoji rodinu.

„Za těch jedenáct let jsem je viděla skrze mnoho civilizačních filtrů. Nejdřív to pro mě byli záhadní lidé, kteří moc nemluví, jsou odmítaví a hlídají si svoje. Pak, když jsem přijela sem na Hanou, tak mi přišlo, že je to stejné jako tady u nás na vesnici,“ říká Monika Michaelová.

Kogi žijí vysoko v horách, kde obdělávají svá políčka, na kterých hospodaří.

„Ženy dělají to, čemu se u nás odjakživa říkalo přástky. Pracují s nitěmi, s tkaním. A to je vlastně i jejich hlavní duchovní praxe. Mají spoustu zvyků a tradičních způsobů hospodaření a nazírání na život, jako můžeme najít tady u nás, když se podíváme sto let zpátky. Pro mě to bylo jako dostat se přes ty filtry k něčemu, co je mi velmi blízké,“ dodává

Dalo by se říci, že Kogi jí otevřeli cestu nejen k ní samé, ale také k uctívání přírody a životu v ní.

Poslechněte si rozhovor nejen o této cestě, ale také o návratu na Moravu a objevení zapomenutého pramene Kamenice nedaleko Javoříčka, který spolu s místními a spoustou dobrovolníků zbavili nánosů černé skládky a znovu mu vdechli život.