Režisér Petr Nikolaev: Film Lidice jsem kvůli dědečkovi bral jako osobní věc

14. říjen 2021

Scenárista a režisér Petr Nikolaev na sebe upozornil už během studií FAMU, kdy mu jeho práce vynesly zároveň podmínečné vyloučení i cenu za nejlepší studentské cvičení. „Slíbil jsem si, že nebudu dělat kompromisy a budu pracovat na filmech, na kterých opravdu toužím dělat. Většinou to ale byla témata, která byla v rozporu s tehdejší doktrínou,“ říká.

Petr Nikolaev se proto velmi rychle dostal do konfliktu s pedagogy a ve druhém ročníku byl podmínečně vyloučen za ročníkovou práci o hudbě, která tehdy byla na hraně zákona a byla považována za nevhodnou. Po svém absolutoriu proto zamířil do Francie, kde žil téměř devět let. Zpočátku se živil jako prodavač zmrzliny, lepič plakátů, malíř pokojů i hlídač dětí.

„Ve svých dvaceti letech jsem se seznámil s Francouzkou, která se v Praze učila česky. Vzali jsme se a díky tomu jsem měl privilegium, které mi tenkrát skoro každý záviděl – mohl jsem cestovat na západ,“ vysvětluje, jak se dostal do zahraničí.

Báječná léta pod psa

Po svém návratu do Čech a studiu na francouzské filmové škole debutoval adaptací literárního bestselleru Michala Viewegha Báječná léta pod psa. „Byl to můj první celovečerní film a to je zlomem pro každého režiséra. Zároveň to byla příležitost podívat se na komunistickou periodu, kterou jsem sám prožíval spíše zachmuřeně. Viewegh tam ale přidal něco úsměvného, což jsem uvítal,“ říká.

„Michal byl zdrženlivý a velkorysý. Ve scénáři udělal jenom tři faktografické změny a do uměleckého pojetí vůbec nezasahoval. U dalších filmů k tomu ale už přistupoval jinak,“ přiznává režisér s úsměvem.

Osud Lidic na filmovém plátně

K historickým událostem se Petr Nikolaev vrátil ve filmu Lidice, jehož natáčení se připravovalo několik let. „Když jsem dostal nabídku režírovat Lidice, nebyl to pro mě žádný cizí projekt. Sám jsem o zfilmování knihy Zdeňka Mahlera přemýšlel deset let, ale zjistil jsem, že nejsem schopen knížku převést do scénáře,“ přiznává.

Natáčení filmu o tragickém osudu Lidic byla pro Petra Nikolaeva navíc osobní věc. „Moje rodina byla tímto obdobím poznamenaná, protože následkem Lidic byla poprava mého dědečka. Snažil jsem se proto scénář převést co nejlépe a dal jsem tomu všechno,“ vzpomíná režisér na svého dědečka legionáře, který se stal obětí heydrichiády.

Proč se Petru Nikolaevovi nepodařilo natočit film o českých legionářích? Je možné do televizních projektů zakomponovat vlastní režisérský rukopis? A na čem aktuálně pracuje? Poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio