Riskují život, aby dokázali, že nejsou na cestě do pekla. Chasidští židé oslavili nový rok v ukrajinské Umani
Tisíce chasidských židů přijely minulý týden do ukrajinské Umaně. Od pátku do neděle tam slavili svátek Roš hašana, tedy příchod nového roku. Podle jejich kalendáře už pětitisícího sedmistého osmdesátého čtvrtého. Poutníky z Izraele i jiných zemí neodradila ani ruská agrese na Ukrajině. Proč je pro ně pouť do Umaně, kde ve středověku a za druhé světové války zahynuly desítky tisíc Židů, pořád tak důležitá?
V uličkách středoukrajinské Umaně tančí, zpívají a radují se tisíce chasidských mladíků i jejich otců. Podobně to určitě vypadalo i ve středověku, kdy tady chasidští židé tvořili většinové obyvatelstvo.
„Židé přišli do této části Ukrajiny dávno před dnešními Ukrajinci. V této době byla prakticky celá Ukrajina jedním velkým lesem a Umaň byla osamocená osada na obchodní stezce z východu zřejmě do Kyjeva. Původ názvu ‚Umaň‘ nenajdeme v ukrajinštině, ani v ruštině. Pochází z hebrejského slova muna, což znamená víra,“ plyne údajné vysvětlení odněkud z vousů rabína Eliazeho.
Městem se Umaň stala v roce 1616. Dozajista ale tehdy vypadala úplně jinak.
Kousek Izraele
Dnes tato část asi 80tisícové Umaně připomíná spíš předměstí izraelských měst – s nápisy, reklamami a vývěsními štíty v hebrejštině, novými bytovými komplexy, orientální estetikou a celkovou atmosférou. Původní Umaň už zůstala jenom ve vzpomínkách hrstky pamětníků.
„Před druhou světovou válkou byla Umaň židovským městem. Měla asi 45 tisíc obyvatel, z toho 43 tisíce Židů. Vlastně jen pár lidí nežidovského původu žilo na předměstí,“ popisuje rabín Eliaze.
„Většina Židů byla po příchodu nacistů zavražděna a jen nemnozí přežili v okolních lesích. Ti pak po válce emigrovali do Izraele, Spojených států nebo do Německa. Dnes tu zůstalo jen asi 80 potomků původních Židů.“
Symbolické místo
Zákonitě asi každého napadne otázka, proč právě na toto smutné místo rok co rok přijíždějí desetitisíce chasidů slavit. A ještě podivnějším se může zdát, že centrem oslav Roš hašana je hrob. Patří jednomu ze zakladatelů chasidismu, rabínovi Nachmanovi z Braclavi.
Čtěte také
„Poslechněte si něco o rabínu Nachmanovi z královského rodu Davidova: Bůh ho seslal, aby nám v exilu pomáhal. Zazpíváme-li deset stanovených žalmů u rabínova hrobu, bude vědět, že nejsme na cestě do pekla,“ vypráví Eliaze.
„Rabín Nachman si přál být pohřbený právě tady, protože ve středověku tu mučednickou smrtí zemřelo asi třicet tisíc lidí a v Umani jsou pohřbení. Rabín Nachman nechtěl, aby se na ně zapomnělo. Proto si přál, aby jeho hrob židé navštěvovali každý Nový rok.“
Krutost pramení z nevědomosti
A to je vysvětlení, proč i za války tisíce chasidů váží dalekou a nebezpečnou cestu do Umaně. Ukrajinské úřady z toho věru nemají žádnou radost. Letos 28. dubna ruská raketa zasáhla dům, ve kterém našlo smrt 23 lidí a nebyl to první a zřejmě ani poslední podobný útok na toto město.
Rabín Eliaze k tomu přistupuje jako rabín. Vychází z učení rabína Nachmana, který psal, že nic nemá jen tu zlou, ďábelskou stranu a že naší první povinností je poznávat a vědět. Krutost pramení z nevědomosti. Lidi nevědí, proč jsou na světě, a proto je tolik krutosti, pověděl mi rabín Eliaze.
Související
-
Jak si o šábesu uvařit? Ortodoxní židé v Izraeli na to mají svoje vychytávky
V sobotu se v židovských domácnostech nesmí zapnout ani plotýnka. Moderní Izraelci proto užívají služeb restaurací a barů, konzervativní rodiny poctivě připravují šoulet.
