Války minulé, současné a budoucí. Jaký byl svět od konce druhé světové války v Evropě?

„Nejcharakterističtějším znakem je, že v tomto mezidobí nebyla žádná velká válka, která si zaslouží pojem světová. To neznamená, že válka nebyla vůbec. Leckde umírali lidé a mnohdy ve velkém. Ale Evropa byla ušetřena,“ popisuje publicista Jefim Fištejn.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Jeden z nejvýznamnějších milníků historie Česka.‘ Lidé si před rozhlasem připomněli Pražské povstání

Poválečné mezinárodní vztahy byly příznačné polaritou a soupeřením dvou nejvýznamnějších bloků. Toto rozložení formovalo dění minimálně do konce minulého století.

„Balkánská i dnes rusko-ukrajinská válka jsou důsledkem toho, že mocnosti, které mají pocit, že mají šanci revidovat řád, se o to dřív nebo později pokusí. Naposledy to udělal Vladimir Putin a tím definitivně ukončil éru, která začala v roce 1945,“ domnívá se komentátor Jan Fingerland.

Reprezentace poválečného uspořádání

Při hodnocení mezinárodního uspořádání nelze zapomínat na mezinárodní instituce. Jejich role je ale podle některých pozorovatelů slabší, než by měla být.

Čtěte také

OSN je taková, jakou si ji státy udělají. Je načase překonat její rozdělení a hledat společná řešení, říká politolog Bureš

„Hlavní příčinou, proč nedošlo znovu k velké válce, byla spíš přítomnost jaderných zbraní a jaderné odstrašení. Že se na zmírňování napětí podepsaly nějaké mezinárodní organizace, je možné, ale nemyslím si, že by to byl klíčový faktor,“ říká Jan Kofroň z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Za nejvýraznější institucionální hlas v mezinárodních vztazích můžeme považovat Radu bezpečnosti OSN.

„Pokud bychom měli idealistické vnímání světa, tak bychom se dostali k tomu, že Rada bezpečnosti ne vždy plnila to, co by se od ní čekalo. Ale pokud se na ni koukáme jako na de facto koncert velmocí obdařených arzenálem jaderných zbraní, tak v zásadě plní, co od ní klíčové státy očekávají,“ srovnává Kofroň.

Hlavní úlohou Rady tedy je především zprostředkování komunikace a vyjednávání mezi různými státy. Její hlavní nevýhodou naopak je neměnné složení reflektující uspořádání světa po roce 1945.

Čtěte také

Petr Fischer: OSN je jako demokracie – v permanentní krizi, ale bez ní by bylo hůř

„V okamžiku, kdy někdo řekne, že je potřeba Radu bezpečnosti rozšířit – a to se říká už mnoho let –, nastane otázka, kde se zastavíme. O kolik křesel bychom ji rozšířili, kdo zůstane mimo a bude zhrzený apod.,“ nastiňuje Fingerland možné problémy. „Někdy než něco reformovat je pohodlnější, snadnější a vypočitatelnější, pokud to zůstane tak, jak to je.“

Při posuzování funkčnosti je ovšem třeba brát ohled na celý komplex a úlohu organizace.

„Mylně se domníváme, že existuje nějaký všezahrnující koncept, který můžeme uplatnit v reálné praxi. OSN je vše jiné, jen ne takový ideální konstrukt. Už proto, že v samotném základě této organizace jsou v konfliktu různé principy mezinárodních vztahů, kupříkladu principy hodnotové politiky a síly,“ uvádí Fištejn.

Blíží se americké volby

Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině se ve veřejném prostoru často objevují i spekulace o vytvoření jednotného evropského obranného systému.

„Myšlenky o evropské armádě se tu objevovaly od 50. let a vždycky zkrachovaly,“ podotýká Kofroň. „Já jsem velmi skeptický, že se ji podaří vybudovat, protože k tomu bychom museli mít jednotné vnímání hrozeb. Ale to se moc neděje.“

Rozdíly jsou patrné na přístupu k ruské hrozbě i ochotě zbrojit. Platí, že čím vzdálenější stát od hranic konfliktu je, tím menší ochotu angažovat se vykazuje.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Hodí Trump Evropu přes palubu?

Velká část politických představitelů navíc počítá s případnou pomocí Spojených států. Jako hrozbu proto vnímají spíše možné zvolení Donalda Trumpa než dobyvačnost Vladimira Putina.

„Amerika First je heslo, které znamená, že Amerika zůstane silná a bude nadále krýt záda Evropě,“ upozorňuje Fištejn. „Vždyť žádost Trumpa o navýšení vkladu aspoň do úrovně dvou procent HDP je závazek. Když porušujeme svůj vlastní závazek, nemůžeme chtít po jiných, aby dodrželi jejich závazky.“

S plněním závazků má problém nejen Česká republika, ale i další evropské státy.

„Evropský problém s Donaldem Trumpem je jiný než to, že by nám říkal nepříjemné pravdy. Donald Trump je naprosto nevypočitatelná osobnost a jako spojenec velice problematický. Pokud bude rozhodovat o americké zahraniční politice, tak se Evropa ocitá na tenkém ledě,“ uzavírá Fingerland.

Více podrobností o poválečném vývoji, mocenském uspořádání a vlivu nadnárodních organizací na mezinárodní vztahy si můžete poslechnout v záznamu diskuse. Moderuje Ondřej Konrád.