Blok reportáží zavedl posluchače do temných zákoutí věznic nebo válečného prostředí. Diskutovalo se o roli reportéra
Druhý den festivalu Prix Bohemia Radio se nesl ve znamení reportáže. Úterní sekce nabídla k poslechu jak domácí, tak zahraniční příspěvky. Tvůrce zajímala sociální, ekologická, ale i politická témata.
Po úvodním slovu průvodce reportážního bloku Michaela Rozsypala z Českého rozhlasu Plus zahájila dopoledne ve festivalové posluchárně polská reportáž Victims odhalující krutou realitu světa půjček.
Stejně jako v první poslechový den jsme narazili na problematiku nedostatečné gramotnosti obyvatelstva týkající se základních existenčních otázek. Reportáž polského autora Adama Bogoryje-Zakrzewskeho je demonstrací toho, kam až může zajít případ člověka v mezní situaci, který sáhne po zdánlivě jednoduchém řešení v podobě půjčky.
Na první reportážní příspěvek navázala další ryzí výpověď. Tentokrát z prostředí ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Autorka Veronika Hlaváčová se v reportáži Jolana míří z vězení na svobodu setkává s odsouzenou hrdinkou a zachycuje momenty předávání klíčů, balení věcí a loučení s ostatními spoluvězeňkyněmi.
„Z Jolany jsem měla pocit, že nějakou budoucnost na svobodě má,“ popisuje Hlaváčová své dojmy ohledně Jolany odsouzené za krádeže. Autorka během diskuze zmínila, že se s Jolanou seznámila pouhé dvě hodiny před začátkem rozhovoru.
„Pro práci reportéra je velmi důležité být empatický,“ poznamenal jeden z porotců, Petr Vavrouška. Zároveň zmínil náročnost navázání vztahu mezi reportérem a zpovídaným během krátkého časového úseku.
Přístup reportéra a jeho schopnost empatie vůči zpovídaným byly ostatně velmi diskutovaným tématem. Někteří z porotců ocenili, pokud reportér nezasahoval do promluv hrdinů a nekonfrontoval je se svými názory.
Bylo tomu tak například u reportáže Jana Kaliby o izolovaném americkém ostrovu Tangier. V ní jsme se setkali s autentickým obrazem života místních obyvatel, kterým hrozí, že se brzy mohou stát oběťmi následků klimatických změn. „Tato reportáž je o lidech, kteří nechtějí rozumět, v jaké situaci se nacházejí. Věří tomu, že je zachrání Trump nebo Bůh, ale čas pro tento ostrov běží,“ okomentoval příspěvek porotce Andrzej Brzoska.
V dopoledním bloku zazněly také reportáže přibližující problematiku bydlení z pohledu sociálně slabších jedinců nebo příběhy modelek s handicapem. Téma klimatických změn se znovu objevilo v reportáži Northern Sea Route through the Arctic od Christiana Schwalba. První poslechovou část uzavřela reportáž z německého Chemnitzu s názvem Peace Festival in Chemnitz.
Druhou polovinu dne otevřelo připomenutí druhé světové války a záchrany židů v ukrajinském díle Violetty Karlashchuk Righteous Among the Nations. Stejně tak i následující reportáž pocházela z Ukrajiny, konkrétně z prostředí Světového kulturního festivalu. Zde zazněly kritické názory vůči výběru tématu. Porotce Vavrouška by se na Ukrajině zabýval spíše vážnějšími tématy, jako je například korupce.
Slova chvály si naopak vysloužila slovenská autorka Dáša Omastová. Ve své reportáží Červené nosy rozdávají radost nevyléčitelně nemocným dětem i doma se snaží zprostředkovat pohled na práci zdravotních klaunů, kteří navštěvují nevyléčitelně nemocné děvčátko.
Úsměvné reakce mezi přítomnými paradoxně vyvolala reportáž Lidé uvázli ve vlaku na několik hodin. „Byla to zajímavá situace, byla jsem ve vlaku na cestě domů a poslouchala jsem muziku. Asi po deseti patnácti minutách vlak zastavil a já jsem se začala zajímat o to, co se děje,“ popsala, jak k reportáží přišla Klára Grusová.
Na závěr zazněla reportáž Lucie Výborné a Tomáše Černého z afghánské základny v Bagramu a The Sunken City od Jacqueline Hene pojednávající o potopeném městě Přísečnice na pomezí českých a německých hranic.
V kategorii reportáže soutěžily čtyři české a jedenáct zahraničních reportáží. Studentskou porotu nejvíce oslovila reportáž Christiana Schwalba s názvem Northern Sea Route through the Artic. Verdikt odborné poroty se dozvíme během posledního festivalového dne, tedy ve čtvrtek.
