Druhá tvář Václava Hradeckého
Václava Hradeckého mnoho lidí zná jako autora kreslených vtipů. Kulaťoučká postavička Františka a jeho neméně kulaté manželky se v nejrůznějších obdobách objevovala už v době, kdy přispíval do časopisu Dikobraz. Vystudovaný sociolog a filosof má k problematice mezilidských vztahů samozřejmě velmi blízko, a tak není divu, že jeho kreslené anekdoty jsou nám tak blízké.
Asi před necelými dvěma lety jsem objevila, že Václav Hradecký má i druhou tvář. Jsou chvíle, kdy tuš a barvičky vymění za štětec a olejové barvy a maluje obrazy, které vůbec nejsou veselé. Sám Václav Hradecký říká: „Vždycky mne fascinovalo kreslit a malovat postavy, a to ne jako krásný objekt, ale jako příběh. I když postavy zdánlivě nic nedělají, je v nich jejich příběh čitelný. Zhruba před 30 lety jsem odešel od malby ke kreslenému humoru. To jsou dva světy, ve kterých jsem nedokázal žít současně. Pak jsem se k malování pokorně vrátil. Na rozdíl od cartoons obrazy nemají pointu. Sdělují určitou náladu a navozují příběh, který každý může odvyprávět po svém. Humor v nich, prosím, nehledejte. To je kapitola jiné knihy. Ale nechte je na sebe působit a pokud ve Vás něco vyvolávají, zkuste najít svoji verzi jejich smyslu.“
V úterý 8. června se uskutečnila vernisáž historicky první výstavy obrazů Václava Hradeckého s názvem Čůzy a andělé. Sešli se milovníci umění, rodina, přátelé a kolegové, aby společně zhodnotili jakže to ta druhá tvář Václava Hradeckého vlastně vypadá. Výstavu několika slovy uvedl sám malíř – úvodní slovo prý má patřit někomu, kdo autora dobře zná a Václava Hradeckého prý nikdo nezná tak dobře, jako se zná on sám. Možná dnes už toto tvrzení není tak úplně pravda. Při prohlížení obrazů každý, kdo je viděl, nahlédl i do Václavovy duše.
Pokud máte zájem, můžete se na výstavu zajít podívat. Vznikla pod patronací Nadace Český barok a je až do 20. června instalována v Galerii Lapidárium, Rámová 6, Praha 1, vždy od 11.00 do 18.00 hodin.
