III07CZ

Konce válek - zlomy válek

1944/45: Evropa mezi invazí a kapitulací

9) "Říše stínů: podivná Dönitzova vláda"

Květen 1945 přináší vojenskou vládou a poválečné období

Autor: Rainer Volk

Seriál: "Konce válek" - část 9: "Říše stínů. Podivná Dönitzova vláda"

Termín vysílání: 5.5.2005

Autor: Rainer Volk

Originální zvuk 1: (Dönitz - projev k Hitlerově smrti / krátce) - "Němečtí muži a ženy. Vojáci německého wehrmachtu. Náš vůdce Adolf Hilter padl. Německý národ se klaní v nejhlubším zármutku a úctě."

délka: 0´14

Moderátor: Těmito slovy zahájil Karl Dönitz poslední kapitolu státu, který se kdysi jmenoval "Velkoněmecká říše". V okamžiku, kdy rozhlas přenášel velkoadmirálův denní rozkaz - 1. května 1945, 22,26 hod. - byla ovšem už jen velmi malá. Půl hodiny předtím hrál rozhlas vážnou hudbu od Wagnera a Brucknera. A o dalších deset minut později zazněl z éteru druhý Dönitzův denní rozkaz:

Originální zvuk 2: (Dönitzova výzva k Hitlerově úmrtí II) - "Vůdce mne určil svým nástupcem jakožto hlavu státu a jako nejvyššího velitele wehrmachtu. Přebírám vrchní velení nad všemi částmi wehrmachtu s vůlí pokračovat v boji proti bolševismu tak dlouho, až budou bojující jednotky a stovky tisíc rodin v německém východním prostoru zachráněny před zotročením a likvidací."

délka 0´28

Moderátor: Karl Dönitz byl jedním z mála vysoce postavených vojáků, kterým Hitler věřil až do konce. Vrchní velitel námořnictva navštívil svého nejvyššího velitele ještě v posledních dubnových dnech 1945 v Berlíně - a dostal velení nad takzvaným "severním prostorem". Německo je v tom okamžiku kvůli postupu spojenců již rozděleno na sever a jih. Jörg Hillmann, historik Výzkumného ústavu vojenských dějin v Postupimi, o Dönitzových aktivitách v posledních válečných dnech roku 1945:

Originální zvuk 3: (Hillmann - předání) - "25. večer opustil vůdcův hlavní stan; jel do Plönu a poté strávil noc ze 3. na 4. května v koloně aut - potom přeložil své sídlo do Flensburgu. I odtamtud ho ale bylo možné najít - telegram, který Dönitze zmocňoval, aby převzal Hitlerovo nástupnictví jako říšský prezident, obdržel v Plönu, nikoli ve Flensburgu.

Délka: 0´28

Moderátor: Zbytek říše, kam se Dönitz s několika zbývajícími důvěrníky a vojáky stáhl, je známý mezi námořními důstojníky: je to námořní škola Mürwik severně od Flensburgu. Tento nejsevernější výběžek zbytku říše, areál o rozloze 15 hektarů, je od časů císaře školicím centrem pro námořní velitele.

Originální zvuk 4: (Krauß - geografie): "Nyní se podíváme směrem na sever, na protější straně máme obec Wassersleben a po levé straně je město Flensburg. Tady byla dálnopisná spojení a fungující vojenský organismus."

délka: 0´12

Originální zvuk 5: Atmosféra: (Mürwik) - Běh ve věži - zvuk chůze po schodech

délka: 0´57

Moderátor: Korvetní kapitán Oliver Krauß, docent vojenských dějin v Mürwiku - neboť i dnešní německé námořnictvo zde má svou námořní školu - nás provádí po pozemku. Z věže neogotické cihelné stavby, pro kterou byl vzorem "Marienburg" u Gdaňska, vidíme, jak drobný byl zbývající kus říše počátkem května 1945. Neobvyklé životní podmínky Dönitzovy říšské vlády byla jasné. Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu a vrchního velitele bydlel například společně se svými ministry na osobním parníku "Patria", který kotvil na dohled od námořní školy. - Oliver Krauß:

Originální zvuk 6: (Krauß - byty) - "Patria, obytná loď, kotvila na bývalé námořní základně města Flensburg, to není přímo na dohled, ale zde na levé straně směrem do centra. Od školy tam vede cesta - tudy jste za tři minuty dole u bývalé základny."

délka:0´14

Moderátor: Stejně jako byl malý prostor, byl malý i vnější vliv této bizarní "říše stínů", která se při zániku říše vytvořila ve Flensburském zálivu. Dokonce i v bezprostředním okolí Mürwiku zbytkový německý stát pro své občany totiž prakticky neexistoval. Jörg Hillmann:

Originální zvuk 7: (Hillmann - vnější vliv) - "Ti doboví svědči, kteří zažili tuto říšskou vládu kvůli regionální blízkosti, tedy ti, kteří žili ve Flensburgu, si téměř ničeho nevšimli, protože to byla oblast uzavřená do sebe a bylo třeba nejprve zvládnout každodenní život. Podle mne to dnes působí velice surrealisticky, když to tak posoudíme."

délka: 0´23

Moderátor: Jedním z mála důvěryhodných zdrojů, které odrážejí události z doby před 60 lety, jsou paměti Alberta Speera. Hitlerův ministr zbrojení, další diktátorův oblíbenec až do konce, rovněž utekl do Flensburgu do Dönitzova okolí. O 15 let později napsal své paměti:

Recitátor: (Speerovy paměti) - "Psali jsme paměti do prázdna, pokoušeli jsme se proti nedůležitosti vyvíjet zdánlivou činnost. Každé ráno v deset hodin se v takzvaném zasedacím sále vlády, v dřívější učebně, konalo zasedání vlády... Stůl byl natřený olejovou barvou, židle byly přinesené z celé budovy. Na jedno ze zasedání přinesl úřadující ministr výživy ze svých zásob několik lahví režné. Přinesli jsme si ze svých pokojů sklenice a poháry a hovořili jsme o tom, jak bude třeba přebudovat vládu, aby byla lépe přizpůsobena aktuálním okolnostem."

Moderátor: Také místnosti, v nichž Karl Dönitz s troskami svého kabinetu o devíti mužích zasedal, jsou v Mürwiku k vidění ještě dnes - čerstvě renovované! Památkové úřady ve Šlesvicku-Holštýnsku dočasně dokonce uvažovaly o tom, že by originální celek zachovaly pokud možno ve stavu z roku 1945 jako "historické místo". Protože se ale tehdy pokládalo za lepší raději nevytvářet žádná "poutní místa" pro nostalgiky Říše, uzavírají dnes - jako kdysi - pouze jednoduché bíle natřené dřevěné dveře vchod do místností konkurzní správy 3. říše - Oliver Krauß:

Originální zvuk 8: (Krauß - Kabinetní trakt) - (6 sekund atmosféra - dveře) ... Centrální část je vidět zde po levé straně, to má být kabinetní sál, poslední kabinetní místnost, kde byla vedena jednání poslední říšské vlády s civilními zástupci, s vojenskými zástupci. Obě velké místnosti jsou přístupné jen přes spojovací dveře. Na protější straně je malá čajová kuchyňka, která byla tehdy používána jako kuchyně - a dvě, tři pracovny. To tedy byla pracovní část zde v horní části, pár dalších administrativních služeb bylo v přízemí, skladové plochy byly ve sklepě. To zůstalo po poslední říši."

délka: 0´42

Moderátor: Ačkoli se dnes může miniaturní vládní centrum mající sotva 100 metrů čtverečních zdát bizarní, jeho provoz nebyl v květnu 1945 v žádném případě beze smyslu. Fungující exekutiva a nedotčená struktura velení ve wehrmachtu a jeho dílčích ozbrojených silách měly umožnit "nařízený konkurz" říše. Historikové jako Jörg Hillmann jsou toho názoru: kapitulace byla od počátku vlastním účelem Dönitzovy vlády:

Originální zvuk 9: (Hillmann - kapitulace) - "Ale kapitulace bez Hitlera. A to je ve skutečnosti nový způsob myšlení, neboť Karl Dönitz dosud stále tvrdil, že on byl jediný, který zahájil kapitulaci téměř "samostatně" a částečně proti Hitlerovu výslovnému rozkazu. To bych chtěl velmi zpochybnit... Tvrdím, že Dönitz se - stejně jako v letech předtím - choval podle Hitlerových rozkazů ještě po jeho smrti."

délka: 0´32

Originální zvuk 10: Originální zvuk Churchill: (V.E.-Day, London) - "This is your victory, the victory of the.. in all our long history we´ve never seen a greater day than this."

délka: 0´25

Moderátor: 8. května 1945 - Winston Churchill hovoří v Londýně o vítězství spojenců v Evropě.

Moderátor: S odstupem 60 let (více než kdy jindy) je hned nápadné: podpisem kapitulační listiny v Remeši a v Berlíně-Karlshorstu nebyla pro Dönitzovu vládu Třetí říše vůbec vyřízena. Ani admirál a jeho ministři nepomýšleli na odstoupení. Jörg Hillmann na to poukazuje: Dönitz ještě dlouho po válce zastával názor, že 8. května 1945 kapituloval pouze wehrmacht - ale nikoli říšská vláda:

Originální zvuk 11: (Hillmann - Dönitz / legitimnost) - "Existuje výpověď Karla Dönitze ze 70. let, v níž se v rozhovoru s jedním historikem vyjádřil, že se za jediného pravoplatného právního nástupce pokládal i ve Spolkové republice Německo. Výpověď... ale ukazuje spíše na zaslepenost a na zcela chybný odhad situace ve Spolkové republice Německo, a tím i celého poválečného období."

délka: 0´24

Moderátor: Jednotlivě zmapovat kapitulaci wehrmachtu a jeho dílčích ozbrojených sil, aby bylo možné zpracovat úmysly vojenských správců Hitlerova odkazu, patří k nejtěžším úkolům historie. Heinrich Schwendemann, historik na Univerzitě ve Freiburgu, například na základě svých výzkumů nevěří tvrzení Dönitzovy vlády, že svým postupem chtěla zachránit životy lidí:

Originální zvuk 12: (Schwendemann - váleční zajatci) - Dönitz po roce 45 tvrdil, že jako velitel na východě svým taktizováním zachránil začátek května 45. To nesouhlasí. 1,8 milionu vojáků napochodovalo do válečného zajetí. Dönitzovo taktizování v prvních květnových dnech roku 1945 vedlo právě k tomu, že vojenská skupina Střed se nemohla probít na západ. Mohla to dokázat, za americkými liniemi. Za to je právě odpovědný Dönitz. Neposlouchá se to sice dobře, ale je to tak."

délka: 0´27

Originální zvuk 13: (kapitulace Norsko) - "As the terms of surrender, which were handed to the German Naval Commander of the German Fleet...byla předána norskému vrchnímu veliteli (tišeji)

délka: 1´15

Moderátor: Historický zvukový dokument - téměř protokol z kapitulačních jednání mezi Brity a Němci v Norsku. Ve Skandinávii byly koncem dubna a začátkem května i nadále velké nedotčené jednotky wehrmachtu.

Moderátor: Nové výzkumné práce, jako ta od Heinricha Schwendemanna, se zabývají okolnostmi německé kapitulace v takových místech bojů jako je Norsko. Jejich objevy vysvětlují, proč byla někde jednání velmi urputná - i mezi Brity a důstojníky wehrmachtu v Norsku:

Originální zvuk 14: (Schwendemann - generálové) - Podíváme-li se na biografie generálů - v zásadě se všichni měli zodpovídat z válečných zločinů. Vezměme si vrchního velitele v Norsku, Böhma: ten chtěl po 8. květnu 1945 pokračovat. A vždy jsme se ptali: ano, proč. Před několika málo let vídeňský historik Walter Manoschek zkoumal vyhlazování Židů v Srbsku a zjistil, že to byl wehrmacht, kdo postřílel rukojmí. A kdo byl vrchním velitelem těchto jednotek? Byl to Böhm."

délka 0´29

Moderátor: Karl Dönitz byl v námořní škole v Mürwiku informován o jednáních v Remeši a v Berlíně-Karlshorstu, ale také ve Skandinávii, prostřednictvím telegramu a rádia. Jeho kabinet opět dlouhé hodiny zasedal. S odstupem 60 let se musíme divit tomu, že spojenci zpočátku jen málo rušili snažení této pseudovlády - a to i tehdy, když oschl inkoust pod kapitulačními listinami. Jörg Hillmann z Výzkumného ústavu vojenských dějin v Postupimi o "zájmu" Američanů a Britů:

Originální zvuk 15: (Hillmann - spojenci) Z dokumentů, které jsou uchovány v Británii, je záměr Britů zcela jasný. Jak z nich můžeme vyčíst, nejprve chtěli tuto vládu podpořit - to ještě úplně nekapitulovaly všechny jednotky. Chtěli německým vojákům nabídnout určitý druh "identifikačního a zlomového bodu", aby si řekli: Ok, tam nahoře sedí osoba, která v principu jedná pro nás.

délka: 0´25

Moderátor: Přesný pohled na mapu z května 1945 ukazuje, jak těžké to mohlo v jednotlivých případech být. Nejen v severní Itálii a ve Skandinávii ještě byly jednotky wehrmachtu, ale i ve Francii. Tam stále bylo několik přístavních enkláv u Atlantiku v německých rukou. Francouzský historik Francois Delpla o osudu těchto "pevností" říká:

Originální zvuk 16: (Delpla - přístavy) - "Il y avait par example Saint-Nazaire... jusqu´au bout."

délka 0´40

Moderátor: Po dvou týdnech, když byly problémy plynoucí z kapitulace vyřešeny, byla trpělivost vítězů s Dönitzem vyčerpána: vojáci a úředníci byli zatčeni. V bývalé "velitelské vile" V Mürwiku, v níž dnes korvetní kapitán Krauß vede "Vzdělávací centrum vojenských dějin", je k tomuto dni uchovávána faksimile listu "Flensburger Nachrichtenblatt" - a na stěnách jsou fotografie, které nechali pořídit britští vítězové:

Originální zvuk 17: (Krauß - fotografie) - Zdokumentovali jsme zde definitivní zatčení poslední říšské vlády 23. května 1945. K tomu došlo zde ve Flensburgu, na tehdejším policejním ředitelství. Zachyceni jsou právě admirál Dönitz, Jodl - a Albert Speer. Byli ještě mnohokrát zatčeni - pro fotografy se zdviženýma rukama."

délka: 0´22

Moderátor: Dříve, než říše stínů z Flensburgu-Mürwiku náhle a tiše zmizela ze světové politické scény, došlo v posledním okamžiku k věcem, které jsou dodnes známy jen v obrysech: mnohé ztroskotané kreatury Třetí říše využily blízkosti k byrokracii, aby si usnadnily start do poválečné éry. Jörg Hillmann z Výzkumného ústavu vojenských dějin:

Originální zvuk 17: (Hillmann - prádlo SS): "Nyní díky velmi intenzivnímu výzkumu dějin města Flensburg víme, že mnozí pohlaváři SS se nechali v námořní škole "vyprat doběla", byli vybaveni novými doklady. Takže nějaký pohlavár SS, který tudy prošel, pak mohl branou kasáren opět vyjít ven s novou identitou."

délka: 20

Mezimoderace: "Ohnisko"

"Ohnisko": Na cestě ke studené válce

Autor: Matthias Fink

6. srpna 1945, 8,10 hod.:

Bombardér B-29 amerického letectva dosáhl cílového bodu na hlavním japonském ostrově: města Hirošima. Letadlo pokřtěné jménem "Enola Gay" nese na palubě dosud neznámou zbraň. I ta má své jméno: "Little Boy".

6. srpna 1945, 8,15 hod.:

Podplukovník Paul Tibbets, velitel "Enoly Gay" dává rozkaz vypustit "Little Boy".

Bomba byla vypuštěna. Otočili jsme se, jak bylo předepsáno. Exploze nás pak zasáhla ve dvou rázových vlnách, první silněji, druhá byla asi o polovinu slabší. Byli jsme asi na 180 stupních otáčky, když druhá rázová vlna skončila. Pokračovali jsme v obratu, abychom se vrátili přímo do Hirošimy, abychom mohli pořídit fotografie a abychom sami viděli, co se tam stalo.

Až do okamžiku, než jsme viděli škody, to byla naprosto rutinní záležitost, ale pak to bylo takové... Bylo to těžké pochopit. To, co jsme viděli, bylo určitým způsobem nepopsatelné. V porovnání se vším, co jsme viděli dosud, byla exploze tak velká, že se skoro zdála neskutečná.

6. srpna 1945, večer.

Harry S. Truman, prezident Spojených států, se vrací z postupimské konference. Z paluby své lodi oznamuje prezident shození první atomové bomby.

"Touto pumou jsme zvýšili revolučním způsobem destrukční možnosti, a tak jsme doplnili rostoucí sílu našich ozbrojených sil. Pumy tohoto druhu budou v budoucnu dále vyráběny a vyvíjíme ještě účinnější typy. - Je to atomová bomba. Je to využití elementární energie vesmíru. Síla, z níž slunce čerpá svoji moc, byla nyní uvolněna, byla odpálena proti těm, kteří přinesli na Dálný východ válku.

Shození atomových pum na Hirošimu a o několik dní později na Nagasaki svět doslova úplně změnilo. Spojené státy americké již nebyly jen jednou ze tří vítězných mocností, ale nejmocnější země na světě. Neboť vlastnily nejmocnější zbraň, jakou kdy svět viděl.

Působí to na Josefa Stalina, státního a stranického vůdce Sovětského svazu, tehdy ještě spojence západních mocností? Prezident Truman ho během Postupimské konference v červenci 1945 informoval o prvním zdařilém pokusu s atomovou bombou v poušti Nového Mexika. Ve skutečnosti Stalin dlouho věděl, co se v laboratořích amerických atomových vědců děje; jaderný fyzik Klaus Fuchs byl mužem Sovětů. Pro Stalina a jeho lidi bylo nové pouze to, že Američané se nezdráhali tuto zbraň skutečně použít - i přes veškeré pochybnosti o vojenské nutnosti takového nasazení.

"Naše vlastnictví pumy a její demonstrace učiní Rusko na východě kontrolovatelnějším... Demonstrace bomby zapůsobí na Rusko jako ukázka americké vojenské síly."

... prohlašuje americký ministr zahraničí James Byrnes v úzkém okruhu. Je to jasné: zmizením válečného nepřítele se rozpadá společný základ vítězné koalice. Velká trojka se během války sešla dvakrát,v Teheránu a na Jaltě. A pokaždé pro ně bylo snadné se dohodnout na společné politice vůči hlavním nepřátelům, Německu a Japonsku. Jako mnohem těžší se ukázal problém politického vývoje v osvobozených zemích, jako například v Polsku. Západní mocnosti očekávaly, že Sovětský svaz alespoň dodrží svůj slib svobodných voleb, zatímco ve skutečnosti komunističtí stoupenci sovětské moci dosadili hotový takzvaný "Lublinský výbor".

V Postupimi se už vítězným mocnostem nepodařilo překonat rozdílné názory. Zacházení s Německem, budoucí poválečné uspořádání Evropy - nic z toho nebylo v sálech zámku Cecilienhof jednomyslně vyřešeno. Naopak. Panovala hluboká nedůvěra, napětí narůstalo.

Od Štětína u Baltského moře až po Terst u moře Jaderského se napříč kontinentem spustila železná opona. Za touto linií se nacházela všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy: Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofia. Všechna tato města a lidé v nich se nacházeli na území, které musím nazývat sovětská sféra vlivu. A všichni určitým způsobem podléhali nejen sovětskému vlivu, ale také vysokému stupni kontroly ze strany Moskvy, která v některých případech ještě sílila.

Vypravěč: Winston Churchill, válečný britský premiér, byl první, kdo veřejně použil pojmu "železná opona". Březen 1946: "Velká trojka" si již nemá co říci.