Jiří Ješ
19. 6. 1926 – 20. 7. 2011
Publicista
Do Síně slávy Českého rozhlasu uveden v roce 2011 in memoriam
Do veřejného života vstoupil bezprostředně po druhé světové válce v redakci novin Svobodné slovo a jako spolupracovník Peroutkových Svobodných novin. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše, která požadovala zachování demokratického společenského vývoje. Odvetou bylo vyloučení ze všech vysokých škol. Za svůj odpor vůči komunistickému režimu a pokus o emigraci byl uvězněn, celkem strávil za mřížemi pět let. Po propuštění se postupně etabloval jako organizátor hudebního života – patří k zakladatelům Kruhu přátel hudby, v sedmdesátých a osmdesátých letech byl koncertním jednatelem v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK.
Po roce 1989 působil v Kanceláři prezidenta republiky a byl zvolen do Rady ČTK, jejímž předsedou byl v letech 1995–1998.
Bezprostředně po sametové revoluci se stal moderátorem a komentátorem Radiofóra, posléze českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a nakonec Českého rozhlasu 6. Jeho autorský pořad s názvem Hovoří Jiří Ješ dostal i knižní podobu. Posluchačskou oblibu si získaly i jeho další cykly, například Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem (oba vysílané na stanici Praha). Až do své smrti připravoval páteční Zamyšlení Jiřího Ješe.
Jiří Ješ získal roce 1995 Cenu Ferdinanda Peroutky a v roce 2003 byl oceněn Medailí Českého rozhlasu. Jeho význam tkví především v důsledné aplikaci kulturních a mravních hodnot do živého proudu české novinové, a především rozhlasové publicistiky.
