Na počátku léta bylo slovo
Každému z pěti porotců, vybraných k posouzení pořadů třetí kategorie letošní soutěže, předala tajemnice poroty, paní Eva Vovesná, počátkem prázdnin objemný dárek. V krabici jakoby od bot se tísnila kupa scénářů a řada audiokazet. "Ať se vám, pánové, dobře poslouchá!" popřála nám jménem pořadatelů Prix Bohemia Radio 2004 a připojila seznam příspěvků, zařazených do kategorie Umělecké slovo.
Člověk by - chtě nechtě ovlivněn překotnou dobou - očekával, že tato oblast bude bezmála výlučně doménou kulturní celoplošné stanice ČRo 3 - Vltava. Chyba lávky! Jednotlivé (řekněme) podkategorie, tedy literární pásmo, koláž, literárně-hudební kompozice, poezie, rozhlasový esej a rozhlasový fejeton, umožnily podstatně širší účast tvůrců. Jistě, takřka polovina ze čtyřiceti přihlášených pořadů, jmenovitě devatenáct, skutečně přišla z Vltavy; kromě kmenových autorů se však pod nimi vyskytla jména jako Marek Janáč, povědomý v souvislostech ČRo 1 - Radiožurnálu. Nelenily ani další "celoplošky": ČRo 2 - Praha přispěla do mlýnice pěti pořady, ČRo 6 třemi. Pohlavkem škarohlídům, pějícím věčně ódy jen na minulost, je ovšem přetrvávající umělecká tvorba některých regionů. ČRo Brno se blýsklo čtyřmi příspěvky do soutěže, ČRo Olomouc i ČRo Ostrava dvěma pořady, ČRo Plzeň jedním. Jedinou vlaštovkou z "neveřejnoprávní" sféry se záslužně pochlubilo Radio Proglas.
Jednou věcí je, jak známo, kvantita, druhou kvalita. "Co té letošní žni říkáte?" otázal jsem se kolegů na úvod našeho prvního zasedání, kterým pro nás letošní léto příznačně vyvrcholilo; uskutečnilo se totiž v pražské budově Českého rozhlasu dne 21. září. "Upřímně řečeno," shodli se všichni, "snad jen jeden jediný z těch čtyřiceti pořadů byl opravdu zoufalý." Zajímalo mě, kolik z audiokazet by si porotci ponechali navždy, kdyby jim je organizátor laskavě ponechal: "Všechny!" zněla spontánní reakce, která však po chvíli našla racionální východisko: "Řekněme dobrý tucet, a to je pro celkovou úroveň pořadů docela lichotivé."
Pozoruhodně široký byl vějíř témat, která obohatila v posledním roce veřejnoprávní vysílání a nyní i znalosti porotců. Na tapetě se ocitly osudy osobností od Dalího po Voskovce, od Dvořáka po Perraulta. V hledáčku ovšem - a to vždy potěší - uvízla rovněž zapomenutá či neobjevená jména; namátkou moravský bard Jiří Flíček. A co příběhy? K posouzení nám bylo nabídnuto vše od dějinných fresek ("V stalingradských zákopech"), přes bílá místa na mapě naší vlastní historie ("Řádové sestry za komunismu"), až po intimní "Zprávu o životě a smrti koně - Lukava".
A co takhle silná výpověď o životě zároveň krušném i krásném, nazvaná takřka lakonicky "Jak jsem se zamilovala"? Přiznám, že (nejen) při poslechu posledně jmenovaných jsem často tajil dech a dokonce polykal slzy.
Důležité je vždy sjednotit názor poroty na to, co vlastně posuzujeme. Výběr předlohy, rozhlasový scénář či rozhlasové zpracování? Odpověď sice zní, že často to není oddělitelné, protože teprve souhra těchto (a dalších) prvků vytváří působivost konečného díla, přesto však bylo poučné sledovat, jak se - v některých případech - cesta od námětu k pořadu natolik klikatě zašmodrchá, že posluchač znalý scénáře je zděšen. Tím jsem snad jasně naznačil, co pro nás bylo prioritní: jak pořad zní, čím oslovuje, do jaké míry je autor "rozhlasákem"; přestože cenu dostává on, samo sebou je v ní skryt i přínos realizačního týmu.
Jak jsme rozhodli, se dozvíte pár hodin po našem závěrečném zasedání, tedy ve čtvrtek 7. října 2004 večer, na slavnostním vyhlášení výsledků. Netuším to ani ve chvíli, kdy píši tyto řádky. Co však vnímám velmi pozorně, je vzrůstající úroveň a prestiž festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio. Od chvíle, kdy se režie večerních představení ujal zkušený divadelník a rozhlasák v jedné osobě, ředitel ČRo Olomouc Pavel Hekela, je vše náhle jiné než dřív; a výčet odborných seminářů či setkání, hlavně však jejich tematická aktuálnost, hovoří sama za sebe.
A proto za porotu kategorie "Umělecké slovo" říkám: "Díky, že jsme se mohli zúčastnit a přispět."
Jiří Vejvoda
