Na slovíčko, pane předsedo...
Multikulturní pořad - tak se letos jmenuje mezinárodní kategorie tohoto festivalu. Ve specifikaci jejích podmínek se dočtete, že se jedná o pořad bez omezení žánru, který odráží otázky sžívání kultury menšinového etnika s dominantní kulturou.
Tím začala opravdu složitá práce poroty. Právě proto, že žánr pořadu nebyl omezen, jsme se ocitli ve velmi obtížné situaci. V rámci jedné kategorie jsme srovnávali rozhovory, reportáže, dokumenty, zpravodajské příspěvky, ale i hudební pořady. Každý v sobě příspěvky procházel ze všech možných úhlů a každý pro sebe hledal společné pojítko mezi žánry. To pojítko nakonec zbylo jediné a už obsažené v názvu kategorie. Ano, nakonec jsem při našem jednání před festivalem zjistil, že jsme všichni hledali opravdu multikulturní pořad. Při tom hledání jsem si všiml něčeho velmi podstatného - zahraniční tvůrci v drtivé většině válcovali účastníky domácí. Asi už jinde více pochopili, co je to multikulturní pořad. Že to není jenom vyprávění moderátora o tom, jak to někdy bylo a je. Že to není zpravodajský příspěvek o odhalení pomníku. Že to není normální rozhovor s reprezentantem národnostní menšiny.
Více nás asi zaujaly příspěvky zahraniční, které přinášely zajímavý pohled na život menšinového etnika ve srovnání s většinou. Vyprávění ženy o její strastiplné cestě za svobodou do Evropy a o jejím sžívání se s jinou kulturou. Příběh jedenáctiletého chlapce, který svým pohledem popisuje život v Iráku. A hlavně úžasná koláž o tom, kdo je vlastně Holanďan - mimochodem snad nejzajímavější nápad, který jsem za 14 let rozhlasové práce zaznamenal.
Nechci ale házet všechny domácí příspěvky do jednoho pytle. I mezi nimi lze najít opravdu poutavé pořady - zajímavý pohled cizince na život v ČR, skvělý časosběrný dokument, či vyprávění Němky o životě stráveném u nás.
Věřím však, že až se příště tato kategorie na festivalu objeví, bude pro domácí tvorbu samozřejmostí vnímání nejen multikulturního prostředí, ale především lidí, kteří v něm žijí.
Karel Zajíc
