Patří vulgarismy do vysílání? Debata ukázala, kam směřovat

Debata o vulgarismech ve vysílání

Jedním z největších lákadel úterního programu festivalu Prix Bohemia Radio byla debata Kam s nimi? aneb O vulgarismech ve vysílání. Ta se konala ve skvostných prostorách Divadelního sálu Uměleckého centra Univerzity Palackého.

S naprosto zaplněným sálem přišli diskutovat vedoucí Tvůrčí skupiny Drama a literatura Českého rozhlasu Kateřina Rathouská, vedoucí právního úseku České televize Markéta Havlová, ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky Martin Prošek, specialistka Českého rozhlasu na mediální legislativu Helena Havlíková a literární teoretik a spisovatel Michal Sýkora.

Celá panelová diskuze se nesla v duchu jedné myšlenky – co je ještě přípustné odvysílat v denním vysílání, co už je za hranou zákona, a jak řešit hromadící se stížnosti.

Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání totiž říká, že se do vysílání nesmí zařazovat programy a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. To se netýká uměleckých děl, v nichž je to z hlediska kontextu nutné. Takové hry obsahující vulgarismy se ale mohou vysílat až v době od 22 hodin večer do 6 hodin ráno.

Debata o vulgarismech ve vysílání

„Evropské směrnice mají předepsané standardy pro členské státy, které určitým způsobem na první místo dávají blaho dítěte. Ale co je to blaho dítěte, může být v každé zemi úplně jinak,“ dokreslila celou situaci právnička Markéta Havlová.

Vhodnost použití vulgarismů

Rada pro rozhlasová a televizní vysílání (RRTV) řeší na každé schůzi několik stížností právě ohledně zařazení obsahu se závadnými prvky. Jedním ze seriálů, ve kterém se takové prvky objevovaly, byl MOST! vysílaný Českou televizí (ČT).

„Dovedete si představit, jakou by měl seriál MOST! sociální věrohodnost, kdyby tam všechny postavy hovořily spisovným jazykem a ještě by měly tak ukázkovou dikci, jak jsme zvyklí z rozhlasových her z šedesátých let?“ zamýšlel se autor s podobným problémem (televizní minisérie Pět mrtvých psů, pozn.red.) Michal Sýkora.

Debata o vulgarismech ve vysílání

Česká televize zařadila seriál do programu ještě před desátou hodinou večer, našla totiž nový způsob ochrany, tzv. labeling. „My jsme přesvědčeni o tom, že stačí pořad na začátku vysílání označit piktogramem 15+. Tím varujeme veřejnost a zejména rodiče, aby se podívali na web ČT, jaké v tom pořadu mohou být závadné prvky a odehnali děti od televize,“ uvedla Havlová.

Na tom, že by se v dětských pořadech neměly vyskytovat závadné prvky, se shodli všichni diskutující. Terčem kritiky se tak stala právě RRTV, která podle Havlíkové až příliš úzkostlivě posuzuje slova, která jsou již nadávka. „Nadávku můžete v určitém kontextu a s patřičnou intonací udělat v podstatě z čehokoliv. S dětmi si můžete ze srandy nadávat ʻTy jsi ale rohožka!ʻ,“ zapojil se do debaty jazykovědec Martin Prošek.

Debata o vulgarismech ve vysílání

Český rozhlas měl podle ředitele Programu Ondřeje Nováčka největší problém se stížnostmi na novou dětskou hru Můj bratr, má princezna, ve které se nenacházely vulgarismy ani nadávky, ale problematika transgenderu.

Řešení v nedohlednu

„V rámci literárně-dramatické tvorby Českého rozhlasu jsou ty expresivní nebo vulgární výrazy vždy použity funkčně. To znamená, že mají jasný důvod, proč se v té hře objevují, aby například pomohly dokonale charakterizovat postavu. A myslím, že si toto vždycky obhájíme,“ doplnila v závěru debaty Kateřina Rathouská.

Debata o vulgarismech ve vysílání

Že je tento problém potřeba řešit si všichni uvědomují. A jednou z možných změn je zrušit limitování uměleckých děl vysílací dobou a podle Rathouské rozpoutat debatu s RRTV, které by se účastnili zástupci médií, právníci a psychologové. Pomocí ní by se snažili nalézt možná řešení.

„Jednoduchou náplastí by mohlo být to, že umělecká díla, kdy je použití vulgarismů z hlediska kontextu nutné, by nebyla limitovaná 22. hodinou,“ uzavřela večer Havlíková.