Pomoc pro Avdijivku. Češi z Team4Ukraine riskují životy, aby pomohli obyvatelům přežít
Východoukrajinská Avdijivka je v posledních týdnech průsečíkem nejtěžších bojů mezi ukrajinskými obránci a ruskými agresory. Přesto ve městě stále žijí civilisti. Humanitární pomoc jim vozí také česká organizace Team4Ukraine. Elektrocentrály, naftu, benzín nebo léky obyvatelé těžce zkoušené oblasti zoufale potřebují.
Zatímco mi Jan „Sully“ Heřmánek, jeden ze šéfů Team4Ukrajine, popisuje, co všechno po vyčerpávající nonstop jízdě z Česka do Donbasu přivezli, další dva členové českého týmu i pekař a pastor Oleg Tkačenko a jeho adjutant pan Ihor přeskládali pomoc do pancéřované dodávky. A vyrážíme do Avdijivky.
Čtěte také
Čeká nás hodně nebezpečný úsek mezi severním a jižním křídlem ruského obklíčení Avdijivky, a proto musíme zvolit tu nejbezpečnější možnou trasu.
Projeli jsme jednou z vesnic před Avdijivkou. Byla hodně rozstřílená, mnohem víc než před dvěma nebo třemi týdny, kdy jsme tu projížděli naposledy. Pole možností, kudy projet, se neustále zužuje. I teď jsme už museli volit jinou, bezpečnější trasu než tu nejkratší.
Do Avdijivky jedeme s humanitární pomocí možná naposledy. Příště už se nám to nemusí povést.
Relativně bezpečno je jen ve sklepě
S Igorem, který je místní a nedávno se odsud evakuoval, hledáme dům, kam žádná humanitární pomoc nejezdí. Ve sklepě tam žije asi dvacet lidí, kteří potřebují generátor.
Ze sklepa vychází paní Varja, která odsud nechce odjet. Oleg nás chce ještě vyfotit. Není moc příjemné se tady zdržovat, ale teď je ticho. Posledně byla slyšet neustálá střelba.
Paní Varja říká, že mají vše kromě pitné vody. Je proto ráda, že jsme tady vyložili pár kanystrů. Mají tu sice vrt, ale voda z něj se nedá pít. I kanystry jsou vzácné zboží. Zvláště loni jich bylo málo, nyní už je to lepší, srovnává Oleg.
Záhon před domem už je sklizený, rostou na něm už jen květiny. Přes léto tu místní obyvatelé pěstovali okurky nebo lilky. Brambory prý ne.
Igor mezitím přinesl samovar ze svého bytu a ještě běží pro mikrovlnku.
Před dvěma týdny sem přiletěla raketa. Ihorovu ženu to vyhodilo z pátého patra, když tam šla hledat signál. Zlomila si ruku, ale přežila. Tchyně je ale stále někde pod troskami.
Stanice nezlomnosti
Po několika podobných zastávkách mezi ruinami paneláků přijíždíme do cíle naší cesty – k podzemní Stanici nezlomnosti, která nabízí pomoc zbylým obyvatelům Avdijivky.
Vítá nás vedoucí paní Aňa a vysvětluje, že stanice je kvůli bojům oficiálně zavřená. Lidé sem přesto přicházejí pro potraviny a taky se najíst. Odmítnout je nemají srdce.
„Nechali jsme jim tady elektrocentrálu, přes 250 trvanlivých jídel, kanystry s naftou, rozvody k elektrocentrále a léky asi za 35 tisíc korun, aby přežili zimu. Dále taky baterky nebo powerbanky,“ popisuje šéf Team4Ukrajine.
Na zničená města na Ukrajině si už v určitém smyslu zvykl. „Lidé jsou schovaní ve sklepě. Ti, kteří nechtějí odejít, se snaží přežít. Ten, kdo může, se jim snaží pomáhat a vojáci se zase snaží chránit je a držet Rusy co nejdále,“ popisuje realitu života na ukrajinské frontě.
Poslední spojení s Ukrajinou
Ve sklepní Stanici nezlomnosti se potkáváme s jednotkou Bílých andělů –policisty, kteří mají evakuovat civilisty z těch nejohroženějších míst. Podle policejních odhadů v Avdijivce zůstává ještě téměř 1600 obyvatel.
Po předání humanitární pomoci nás čeká cesta zpět, zase kolem koksovny a ruských linií. Nejblíž se k nim přiblížíme asi na jeden kilometr. „Až se dostaneme za to úzké hrdlo, tak bude všechno pozitivnější,“ dodává Jan „Sully“ Heřmánek.
Jakmile se Rusové zmocní koksovny, bude přístup do města odříznutý. Z jejích věží budou mít kolem dokola přehled o každém pohybu.
Související
-
Nepřestává mě udivovat, co všechno pro nás dělají mladí Češi, děkuje Ukrajinec Stepko
„Chtěl bych lidem z Česka poděkovat,“ říká Jurij Stepko, který střídavě spolupracuje s Čechy a bojuje na frontě. Poslechněte si Zaostřeno Martina Dorazína.
-
Riskují život, aby dokázali, že nemíří do pekla. Chasidští židé oslavili nový rok v ukrajinské Umani
Tisíce chasidských židů přijely minulý týden do ukrajinské Umaně. Od pátku do neděle tam slavili svátek Roš hašana, tedy příchod nového roku.
-
Pátrání po kocourovi mezi sutinami. Ve Vuhledaru žijí ve sklepích stovky lidí i zvířat
Bachmut, Avdijivka a Vuhledar – to jsou hornická města v Donbasu, která ruská invaze proměnila v haldy sutin. A ačkoli se to zdá neuvěřitelné, i v nich pořád žijí lidé.
