Poslední fotografie z Gulagu. Jak složité je dopátrat se něčeho v ukrajinských a ruských archivech?

Zina Žantová
Zina Žantová

Zina se léta snažila zjistit, jak a kde její otec zahynul. Dozvěděla se to teprve nedávno, když se ukrajinské archivy otevřely badatelům. Ruské archivy, v nichž je mnohem víc informací, ale zůstávají stále téměř nedostupné. Osud českého učitele Antonína Vodseďálka přibližuje reportáž Ľubomíra Smatany.

Antonín Vodseďálek nebyl obyčejný učitel. Poprvé se oženil s Marií Bieblovou, sestrou básníka Konstatina Biebla. Tak se dostal k pražské avantgardě, stal se socialistou. Zřejmě i pod vlivem Ivana Olbrachta odjel šířit levicové názory na Podkarpatskou Rus. Nakonec se rozhodl pro působení ve vesnici Česká krošna nedaleko ukrajinského Žitomiru.

Tam se podruhé oženil a stal se významným českým činitelem. To stačilo, aby byl ve vykonstruovaném procesu spolu s dvaceti českými učiteli odsouzen, devět z nich dostalo trest smrti. Ten ale sovětská justice po tlaku československých úřadů změnila na vězení.

O osudu svého otce se penzistka Zina Žantová dozvídá postupně. S pátráním v ukrajinských a ruských archivech ji pomáhá historik Jan Dvořák z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Na Ukrajině můžete v posledních letech kopírovat v archívech od rána do večera. Teoreticky je možné osobně navštívit i ruský archiv a požádat o spis, rozhodně ho ale nedostanete celý. Nikdy dopředu nevíte, co vám dovolí,“ říká k pátrání Dvořák.