Problémy s buldočkem, (ne)věra, či tajné mše pro homosexuály. Poslouchaly se nejlepší dokumenty
První zastávka čtyřdenního rozhlasového maratonu patřila audio dokumentům. Do úzkého výběru odborné poroty se dostalo devět nejlepších. Jejich poslech na celý den zaplnil divadelní sál Konviktu.
„Všechny vás vítám na letošní dokumentární sekci, na kterou jsem se já osobně velmi těšil. Přeci jen, dokumenty nám ukazují život takový, jaký je,“ uvítal krátce po deváté hodině naplněný divadelní sál moderátor poslechového dne, Ivan Studený.
První z dokumentů Člověk, nejlepší přítel psa popisuje patálie dokumentaristky Evy Lammelové a její francouzské buldočice Tonči. Ačkoliv se příběh psa, který se protestně počůrává poté, co jej manžel dokumentaristky Petr odmítá vpouštět v noci do ložnice, zdá poněkud absurdní, ve výsledku je dílo krásným a hlavně humorným zkreslením partnerského trojúhelníku mezi oběma páníčky a Tončou.
Dokument vyprávěný formou fejetonu zaujal i odbornou porotu. Její česká část se jednoznačně shodla na tom, že Češi jsou národem pejskařů. Zapáleně do debaty přispěla i italská rozhlasová tvůrkyně a členka odborné poroty Daria Corrias: „Element pejska mám sama nejčastěji spojený právě s rodinou. Obzvlášť, pokud se pes začne chovat jako miminko,“ zakončila diskusi.
Autorka Marika Pecháčková zhruba před rokem začala hledat respondenty, kteří by byli ochotni mluvit o prožité nevěře. Ale jelikož nikdo nechtěl, pustila se do toho sama. Na konci osobní zpovědi však zjistila, že se v jejím případě nejedná o nevěru, ale o „věru“ - důvěru či sebedůvěru. „Považuji tohle dílo za velký experiment – osobní i formální,“ poznamenal v debatě porotce Marek Hovorka.
Každý alespoň jednou zatoužil po vlastním bydlení. Po hnízdě, ve kterém vychová děti, vilce se zahradou či bazénem. Stejné sny měla i autorka dokumentu Jak se dluží sen Tereza Reichová. Ta se po nabytí dědictví rozhodla taktéž pro stavbu domu, ale i přes hlídání rozpočtu se zadlužila. Během natáčení zjistila, že má ve svém okolí spousty lidí s hypotékou na krku, která je pro hodně z nich velkým strašákem, kterého ruku v ruce doprovází ještě větší, a to exekuce.
Dokument zaujal posluchače i porotce nejen svým tématem, ale taktéž nápaditým a nevtíravým sounddesignem, věcně a vkusně proloženým s výpověďmi jednotlivých postav dokumentu. „Oceňuji, že na exekuci je zde nahlíženo nejen na finanční, ale i partnerský závazek,“ poznamenala porotkyně Eva Blechová. Společně přitakal i zahraniční host Alan Hall, který ocenil zejména propojení osobního boje s finančními problémy ale i celospolečenskou situaci zadlužení.
Před sedmi lety obdržela redaktorka Magdalena Sodomková zprávu od českého muže z Bali žádajícího o pomoc. Tenkrát se ještě nezdálo, že zapeklitý příběh jedné noci před pražským klubem Cross bude veřejnosti přístupný jako několikadílný detektivní podcast nazvaný Matematika zločinu. Zajímavý projekt Sodomkové společně s Brit Jensen ocenila zejména porotkyně Eva Blechová. „Na Matematice zločinu chválím zejména práci se zvukem a jednotlivé popisování a prolínání scén, které bylo snadné si představit,“ poznamenala v diskusi.
Po krátké polední pauze následoval poslech dokumentu z dílny Daniela Kupšovského se jménem Má soukromá rusofobie. Příběh Daniela, který se po pár letech práce v Londýně vrací zpět do Čech, komentuje mladé Rusy žijící zde místy jako nafoukané zbohatlické děti neschopné se omluvit za minulost, koukající na svět Putinovýma očima. Detailnější poslech dokumentu sice může nabádat k hrdému hlášení se autora ke xenofobii, nakonec však není dobré dát jen na první dojem.
Další kontroverzní téma přineslo dílo z rukou Kateřiny Havránkové Pro tebe – jak žít s vírou, když tě církev nechce, pojednávající asi o jediném římskokatolickém faráři žijícím v registrovaném partnerství. Následné debaty se s chutí chytili věřící i nevěřící členové publika, ve kterých tento dokument zanechal hlubokou stopu. Podobnou problematiku víry zaznamenal i dokument Poločas návratu, který zaujal zejména svým nahráním většiny použitého materiálu během jediné session.
Ekologický zásah přinesl do festivalové sekce dokument Jiřího Slavičínského – V mongolské stepi uprostřed léta, upozorňující na alarmující sucho na pastvinách mezi Ruskem a Čínou.
Náročný festivalový den divadelní sál zakončil poslechem díla Josef, pokus o portrét člověka Dory Kaprálové. Sama na tomto díle oceňuji zejména jeho strukturu facebookových statusů, pomalinku společně s promluvami odkrývajících Josefovy strasti při cestě brněnským autobusem na konečnou. „Tohle dílo na mě udělalo velký dojem, jelikož jej slyším jako poezii každodennosti,“ řekl z publika porotce reportážní sekce David Vaughan. „Celkově mi to přijde jako něco hodně brněnského. Tohle v Praze nenahrajete,“ ukončil pro první festivalový den diskusi publika, načež mu celý sál odpověděl smíchem a potleskem.
Uši studentské poroty si pro tento rok získalo rozhlasové dílo Vladimíra Marečka s názvem Budoucnost nejistá. Vítěze všech čtyř kategorií – dokument, reportáž, drama a multimédia - o kterých rozhoduje odborná porota, se dozvíme ve čtvrtek k večeru.
