První ocenění letošního Prix Bohemia Radio byla udělena
Na slavnostním zahajovacím večeru v Divadle Na Kovárně s titulem „Navázat spojení…“, který uváděl Miroslav Táborský, byla vyhlášena první letošní ocenění.
Cenu Karla Kyncla získal zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek. Do Síně slávy byli uvedeni Jan Petránek a Karel Weinlich. Cenu Jiřího Ješe za komentář „Mezinárodní den Romů“ a s přihlédnutím k další tvorbě získala Lída Rakušanová.
Cena Karla Kyncla byla poprvé udělena v roce 2008, kdy ji získal Jan Petránek. Další ocenění byli Milan Weiner in memoriam (2009), Petr Vavrouška (2010), Libor Dvořák (2011) a Jiří Hošek (2012).
Jiří Hošek je v současnosti zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu ve Velké Británii. Připravuje příspěvky o dění ve Velké Británii, primárně zprávy, reportáže a živé rozhovory. Monitoruje tamní média, pěstuje užitečné kontakty, cestuje po Británii a snaží se být u všeho relevantního, co se děje. Důraz klade na témata, která se nějakým způsobem vážou k Česku. Jeho tvorbu můžete slyšet ve vysílání Českého rozhlasu, nebo číst na webových stránkách, na Facebooku či Twitteru.
Cena Jiřího Ješe byla letos udělena poprvé. Uděluje ji kruh přátel Jiřího Ješe za nejlepší komentář roku. První nositelkou ceny se stala Lída Rakušanová za komentář „Mezinárodní den Romů“, s přihlédnutím k další tvorbě.
Ludmila Rakušanová působila od roku 1977 v rozhlasové stanici Rádio Svobodná Evropa v Mnichově, kde psala zejména komentáře a připravovala a moderovala hlavní publicistický pořad Události a názory. Po listopadu 1989 pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově a v Praze. Po ukončení českého vysílání této stanice v roce 2002 přešla do Českého rozhlasu 6 do obdobného pořadu Názory a argumenty. Kromě toho také přispívala do dalších českých médií, zejména do regionálních Deníků.
První osobnosti vstoupily do Síně slávy v loňském roce. Jiří Ješ s Jiřím Dienstbierem in memoriam a Antonín Přidal. V roce 2012 k nim přibyli Karel Weinlich a Jan Petránek.
Karel Weinlich je jedním z nejznámějších rozhlasových režisérů, zaměřený hlavně na pohádky a hry pro mládež. Má zásluhu na tom, že k rozhlasovému přijímači přivedl několik generací posluchačů – zejména k nedělní rozhlasové pohádce, která se stala posluchačsky vyhledávaným žánrem. Od šedesátých let se režijně podílel i na oblíbeném Meteoru, populárně vědeckém magazínu pro mládež, v osmdesátých letech na Dominu, rozhlasovém klubu dětí.
Jan Petránek působil mnoho let jako zpravodaj a komentátor v Indii, posléze pak v Sovětském svazu. Po podpisu Charty 77 pracoval v kotelně v Hostivaři. Dále se však věnoval redaktorské, spisovatelské a komentátorské činnosti. Stal se textařem i básníkem, psal povídky a fejetony i komentáře k dennímu životu. Šířily se jako samizdat mezi diváky, ale marně byste je hledali v samizdatových knihovnách, tím méně v tištěných edicích právě tak, jako jeho básně a texty.
