Radioartu se musí naslouchat

Je pravdou, že radioart ještě nemá tak vyšlapanou cestičku mezi posluchači jako například rozhlasové hry, ale přesto se forma netradiční zvukové kompozice rozvíjí rychlostí blesku. Pod pojmem radioart si můžete představit prakticky cokoliv. Od různých pazvuků, po malebné tóny, zpěv, či mluvené slovo, a to vše mnohdy zkombinované dohromady.

Nejsem schopna říct, zda se mi tento styl líbí, ale rozhodně mě zaujal. Jak jsem se na vlastní uši přesvědčila, radioartu se musíte naučit naslouchat. Hledat si v něm skulinky, podtexty a zajímavosti. Nelze ho brát jako zvukovou kulisu, je třeba se do něho prostě vcítit. Zpočátku mi přišel obsah nečitelný, ale posléze jsem začala cítit úplně jiný rytmus, poetiku či malebnost.

Tím těžší mi přijde úloha poroty, která musí zvolit ten nejlepší kus. Na skupině složené z odborníků bylo vidět, že je to opravdu oříšek. Každý vládneme jinou představivostí, proto je jasné, že nám zvuky evokují pokaždé něco odlišného. Na to se velice často naráželo i při dnešním zasedání. Co se zdálo předsedovi poroty Michalu Ratajovi nicneříkající, naopak přišlo rakouské producentce Elisabeth Zimmermannové velice poetické a líbivé. I Marek Choloniewsky, polský skladatel, vyjadřoval své pocity v rozporu s ostatními názory. Posledním porotcem této kategorie je Július Fujak, experimentální hudebník, který se do debaty nezapojoval tak horlivě, ale zato věcně.

Na výsledky zasedání poroty se můžeme těšit ve čtvrtek večer, kdy se dozvíme hlavního vítěze této sekce.