Vražda krále Gonzaga. V Dejvickém zkoumají hranice divadla
Dejvické divadlo uvádí autorské divadlo na divadle. Hrou Vražda krále Gonzaga vypráví příběh otravy bývalého agenta ruských tajných služeb Alexandera Litviněnka.
Nová autorská hra nazvaná Vražda krále Gonzaga vznikla jako už čtvrtá spolupráce režiséra Jiřího Havelky a pražského Dejvického divadla. Název hry odkazuje k asi nejznámějšímu divadlu na divadle - příběhu vraždy krále Gonzaga, který v Shakespearově Hamletovi sehrají herci, aby opatřili důkaz o skutečné vraždě Hamletova otce. Tento moment se stal inspiračním východiskem hry Dejvického divadla, nikoli však příběhem, který vypráví. Děj je věnovaný skutečné události - otravě bývalého agenta ruských tajných služeb a kremelského kritika Alexandera Litviněnka, který byl v Londýně v roce 2006 otráven radioaktivním poloniem. Zemřel po 23 dnech a britská justice, která případ vyšetřovala, dospěla v roce 2016 k závěru, že Litviněnkovu vraždu zřejmě posvětil sám ruský prezident Vladimir Putin.
V roli Alexandra Litviněnka se představí Martin Myšička. Spolu s ním hraje ve Vraždě krále Gonzaga také Klára Melíšková, Ivan Trojan, Simona Babčáková, Zdeňka Žádníková a Tomáš Jeřábek. Všichni se podíleli na vzniku scénáře spolu s režisérem Jiřím Havelkou, jeho studentem Petrem Erbesem a dramaturgyní Evou Sukovou.
Existuje cesta, jak čelit smrti? Ptá se mladá herecká generace v Ungeltu v Životě podle Jonesových
V Divadle Ungelt nastudovali jako první české divadlo hru dramatika Willa Ena Život podle Jonesových.
Ke vzniku autorské iscenace režisér Jiří Havelka říká: „Strávili jsme hodně času povídáním, o tom, co dělat, o obecnějších věcech, o situaci Dejvického divadla, o divadle obecně. Bavili jsme se o možnostech divadla, jak zobrazovat apod.“
Hřích je hřích, i když nám svědomí namlouvá opak. To je jediná věta, která novou hru doprovází. Režisér Jiří Havelka vysvětluje, jakou inspirací byl pro tvůrce Shakespearův motiv vraždy krále Gonzaga. „V tom, že je to hra na zadání Hamleta tlupě herců. Je to profesinální parta herců, kteří přijíždí na Elsinor. První nejbanálnější paralela je tedy právě v tomhle.“
Postupně se zrodila inscenace rozdělená na dvě části, ta první vychází z herců samotných a z jejich monologů. „Nejdříve jsme se soutředili na herecké monologické výstupy, na hledání pozice herce vůči publiku, na přímé setkání s divákem a na lavírováním mezi originálem herce a nánosy postav,“ vysvětluje režisér. V té druhé herci se scénáři v ruce skoro až reportážním stylem rekonstruují události, které se odehrály ve třiadvaceti dnech od Litviněnkovy otravy. Hlavní postava se podílí na vyšetřování vlastní blížící se smrti.
