Vydržet a nevzdávat se, to je poselství inscenace Pepito, (ne)plivej!

Pepito, (ne)plivej! v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru

Téměř po roce se do olomouckého Divadla na cucky vrátil Dismanův rozhlasový dětský soubor. Tentokrát přijel v rámci doprovodného programu festivalu Prix Bohemia Radio, a to s představením Pepito, (ne)plivej!, které vypráví o skautech zachraňujících nalezenou velbloudici na dobrodružné cestě napříč poválečným Československem. Zákulisní informace, ale zejména svůj vztah k inscenaci a souboru obecně nám popsali jeho členové.

Co dětem na příběhu, který pro soubor zpracoval Miloš Doležal, připadá zajímavé? „Mě na tom příběhu zaujalo, že tam vystupují skauti a něco je podle skutečného příběhu,“ říká Mira. Honza ji doplní: „Mě docela zaujalo, jak se na horách objevila velbloudice.“

Honza běžně hraje zadní nohy velbloudice Pepity, což je vlastně obrovská železná konstrukce. Dnes ale musí zvládnout hned pět rolí jako záskok. „Musel jsem se to naučit asi za týden, ale bylo to docela v pohodě. Na tomhle příběhu mě baví asi úplně všechno, ať už vodit velbloudici nebo hrát skauta. A taky mě překvapilo, že v příběhu má svou část i Miloš Forman.“ Představení tedy odhaluje zajímavosti z historie.

Samuela upoutalo, že skauti, normální děti, došli z Havlíčkova Brodu až do Prahy. „Je to devadesát devět kilometrů, a to je fakt dlouhá cesta,“ dodává.

Pepito, (ne)plivej! v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru

Při svém putování postavy ve vyprávění čelí nejrůznějším nástrahám – ruskými vojáky počínaje, přes obavy z podezřelého řezníka, až po neustálý hlad. Jejich mise je však více méně úspěšná.

Můžeme si tedy podle dětí něco z příběhu odnést i do našeho všedního života? „Asi že se nemáme vzdávat toho, co chceme dokázat,“ myslí si Honza. Dan s ním souhlasí a zdůrazňuje, že bychom na to měli mít velkou výdrž. „A taky bychom měli mít velkou fantazii,“ dodává Mira.

Pepito, (ne)plivej! v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru

Dismanův rozhlasový dětský soubor navštěvují děti různého stáří. „Máme šest skupinek a ty jsou rozdělené podle věku. Nejmladší je šestá a nejstarší je první. Takže třeba šestou skupinku tvoří děti od šesti do devíti let, zatímco v první už jsou zhruba čtrnáctiletí až patnáctiletí,“ vysvětlují Honza s Mirou.

A co je v souboru baví? „Jsme vtipnej soubor,“ odpovídá Mira. „Mě na tom baví ta pestrost toho, co děláme. Máme několik představení a každé z nich obsahuje něco jiného, co si z toho návštěvníci mohou odnést. A pokaždé máme jinak udělané rekvizity,“ popisuje Honza. „A mně se líbí, že kromě hraní taky zpíváme a natáčíme různé hry,“ doplňuje Samuel. Doufejme tedy, že Dismančata zase někdy do Olomouce zavítají.