Zasedání kategorie „Repotáž“
Druhý soutěžní den dopoledne zasedala porota ve čtvrté soutěžní kategorii Reportáž. Sešlo se třicet dva příspěvků a každý z porotců poslal do užšího výběru pět příspěvků.
Mezi porotci seděly opravdové kapacity ve svém oboru - Václav Moravec, Miroslav Vaňura, Miroslav Konvalina a za Slovenský rozhlas Miroslav Denár. Porotci se shodli na užším výběru ve dvou či třech případech. Na konečný verdikt si ale musíme počkat na čtvrteční závěrečný ceremoniál.
Nejvíce se sešly reportáže zahraniční, sportovní a z jednotlivých regionů, ale třeba politické reportáže se neobjevily vůbec. Předseda poroty Václav Moravec chválil vysokou úroveň příspěvků, ale neopomenul také zmínit, že třeba téma povodní bylo pohřbeno pro nedostatečnou hlubší rešerši. Naopak se porotci shodli, že slabší témata byla zpracována velmi dobře a chytlavě, což platilo i u reportáží dlouhých i třeba osm minut, které byly natočené kompozičně velmi dobře, což se nedalo říci u krátkých dvouminutovek, kde se porotci v obsahu ztráceli. Miroslav Denár tento problém vystihl jednoduchou větou: „Reportéři v dnešní době jsou otroci času“.
Podle Miroslava Vaňury správná reportáž nemá po skončení zanechat v posluchači žádnou doplňující otázku, což uvedl na špatném příkladu reportáží z povodní, kde podle něj nezazněla základní otázka: „Proč si rodina znova už jednou smetený dům postavila na stejném místě, který jim voda opět vzala?“. A v duchu festivalu nezapomněl říci, že fantazie do reportáže určitě patří, ale nesmí zkreslovat, nýbrž tam musí být pouze aby zaujala posluchače.
Chváleny byly zejména reportáže z regionálních stanic, které by podle Václava Moravce obstály ve srovnání se zahraničními velmi dobře, oproti reportážím třeba z domácí redakce. Miroslav Denár ze Slovenského rozhlasu pak srovnával, jak se česká reportáž drží tradičního faktického pojetí, zatímco ve slovenských reportážích se jde více po emocích. Miroslav Konvalina na to navázal úvahou, že u reportáže je důležité, jaké myšlenky v posluchači zůstanou nebo zda odkryje více souvislostí.
Závěr patřil poslechu tří reportáží pro naši představu, jak těžké bylo rozhodování porotců. Od Roberta Mikoláše to byla „Hořící uhelná pole“. Na tomto příspěvku nám bylo předvedeno, jak se s tématem pracuje správně a hned po něm reportáž „Povodňová kuchyně“, ve které se ovšem téma pohřbilo. A protože je sport vždy na konci, poslední reportáž byla od Tomáše Kohouta, ve které okusil letní přípravu s Lukášem Bauerem, za kterou v červnu dostal v Havlíčkově Brodě Novinářskou křepelku.
