Zdeněk Svěrák
*28. 3. 1936
Do Síně slávy Českého rozhlasu uvedený v roce 2026
Spisovatel, dramatik, herec
Zdeněk Svěrák se původně připravoval na povolání učitele, to také po ukončení Vysoké školy pedagogické čtyři roky vykonával. V červenci 1962 se stal členem armádní redakce Československého rozhlasu, následoval tak svého spolužáka Miloně Čepelku, který v redakci už rok pracoval.
Čtěte také
Náplň jeho práce byla žánrově pestrá: připravoval literární pořady, psal publicistické příspěvky, reportoval z armádních akcí včetně například vystoupení vojáků na spartakiádě.
Část jeho práce neměla s armádní redakcí nic společného – pro rozhlas psal povídky, pohádky (např. Tři auta, Tiché šlapací království, Krápník a Františka – první stereofonní rozhlasová hra v Evropě, 1965).
Nealkoholická vinárna U Pavouka
Se Svěrákovým rozhlasovým působením je ale nejvíce spojena fiktivní nealkoholická vinárna U Pavouka (poprvé 6. 12. 1965), imaginární prostor fantazie, ve kterém se střídaly často absurdní dialogy s oblíbenou hudbou.
Čtěte také
Spolu se Svěrákem ji připravovali Jiří Šebánek a Karel Velebný. Právě v tomto pořadu se v září 1966 poprvé objevila postava Járy Cimrmana a o několik týdnů později byla založena Společnost pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana.
Z rozhlasové dílny Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelky pochází cyklus Šest na bidýlku, parodující postupy hudebních hitparád s využitím nahrávek ptačího zpěvu. Rozhlasová armádní redakce propojila Zdeňka Svěráka rovněž se skladatelem Jaroslavem Uhlířem.
Divadlo Járy Cimrmana
V roce 1969 Zdeněk Svěrák na vlastní žádost z rozhlasu odešel a od té doby byl ve svobodném povolání. S Ladislavem Smoljakem vedl Divadlo Járy Cimrmana, pro které psal hry a v němž také hrál, napsali spolu řadu filmových scénářů (Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vrchní, prchni, Nejistá sezóna, Rozpuštěný a vypuštěný).
Také hrál ve filmech, vystupoval v televizních zábavních pořadech, psal texty k písním (Holubí dům). Největší úspěch ve filmové branži – Oscara – získal film Kolja podle Svěrákova scénáře režírovaný jeho synem. Výčet kulturních a společenských aktivit by byl mnohem delší, připomeňme jen Svěrákův podíl na založení a činnosti centra Paraple pomáhajícího ochrnutým lidem.
Zdeněk Svěrák se zapsal do historie Českého rozhlasu nejen mistrovským rozvíjením mystifikačních a parodických postupů, ale také často reprízovanými literárními díly (vedle pohádek a povídek rozhlasové hry To jeli dva ve vlaku, 1965, Posel hydrometeorologického ústavu, 1969, Podzemnice olejná, 1994).
Archiv Českého rozhlasu uchovává i řadu písní s jeho texty a také jeho literárních textů v podání předních českých herců – snad vůbec první jeho povídkou natočenou pro rozhlas je Ruina musí být opředena z roku 1963.
