Adaptace známých děl, historie i inscenace pro děti. Jak si vedla letošní selekce kategorie Drama?
Ve středu měli návštěvníci možnost poslechnout si pětici finálových inscenací v kategorii Drama. Co nám letošní selekce říká o současné rozhlasové fikční tvorbě?
Poslechový den kategorie Drama jsem osobně zažila už poněkolikáté, letos ale poprvé jako členka studentské poroty. Se dvěma kolegyněmi jsme měly možnost poslechnout si rozhlasová díla předem a prodiskutovat, která by si zasloužila vítězství. Názory jsme měly různé, ale jedna věc se ukázala velmi rychle – ani jedna z letošních her nás příliš nezaujala. To neznamená, že bychom je považovaly za nekvalitní – spíše nepřinášejí nic nového a nečekaného.
Středeční ráno začalo Křižovatkami, jedinou původní hrou, která odstartovala dramatickým Pražským povstáním a přeskakovala mezi několika časoprostorovými rovinami. Inscenace nabízí zajímavé morální dilema, s nímž se ale dalo jít víc do hloubky, místo čehož spíš sledujeme kompilaci klíčových momentů, která v závěru ztrácí tempo a dech. Porota uznala, že zaměřením na historickou stránku inscenace ubírá výraznějšího „zoomu“ na postavy, ale velmi ocenila téma a vrstevnaté postavy, které zpochybňují koncept hrdiny, jehož Češi často hledají. Zaujal také moderní zvuk, který s historickým tématem kontrastoval a udržoval tempo a atmosféru.
Nedá se popřít, že Král Ubu, inscenace o násilnickém tyranovi, je v současném kontextu invaze na Ukrajinu a vzestupu krajně pravicových stran stále aktuální. Jak poznamenala porota na místě, skutečnost absurdní drama z 19. století dohnala. Inscenaci porota popsala jako hravou zvukovou poezii, kde hudba i zvuk kopírují bláznovství postav. Člověk si u ní neodpočine, stejně jako si neodpočinou lidé pod vládou krále Ubu.
Pan Theodor Mundstock je zdařilá adaptace s kvalitním sound designem a přesvědčivým výkonem Vladimíra Javorského, za který si Thálii určitě zaslouží. Porota inscenaci popsala jako kompaktní symfonii lidského utrpení, která dokáže vyvolat soucit. Zaujal binaurální zvukový design, který odlišuje různá prostředí, ale zároveň nechává prostor pro představivost. Porota také ocenila, jak dramatizace dokázala vyjádřit obraz rozpadající se mysli. Pro nás jako studentskou porotu trochu sráží hodnocení velmi tradiční zpracování, kterému v druhé polovině chybí silnější gradace.
Poslední dvě hry se od zbytku tematicky velmi liší – jejich cílovou skupinou jsou hlavně děti. Mauglí zaujme bohatou orchestrální hudbou a atraktivním prostředím džungle, ale staršího posluchače může odradit častá expozice. Porota nejvíce chválila právě hudbu a práci s prostorem. Zároveň ale zazněla kritika hereckých výkonů, ve kterých často absentovala výraznější charakterizace postav, inscenace pak působila nevyrovnaně.
Proč je nebe tak daleko je svou zvukomalbou tvořenou z velké části lidmi možná nejzajímavější. Inscenace působí jako živý sen a s lehkostí dokáže zachytit dětskou fantazii i frustraci. Některé členky a členové poroty uvedli, že se jich hra osobně dotkla. Ocenili zajímavou kompozici i čisté a vyrovnané zpracování, co se týče textu i zvuku. Zároveň pochválili způsob, jakým inscenace dětem prezentuje hlubší témata k zamyšlení.
Obecně se dá letošní výběr popsat jako sázka na jistotu. Kromě Křižovatek a Proč je nebe tak daleko (na motivy dětských knížek Daisy Mrázkové) se jedná o adaptace uznávaných předloh, které plní svou funkci a obsahují skvělé herecké výkony, ale zpracováním jsou velmi tradiční až předvídatelné. Ve většině inscenací absentuje pocit autorského zpracování a jedinečné vize. Klára Salcmanová ze studentské poroty si to vysvětluje neexistující konkurencí. Rozhlasové hry vytváří pouze Český rozhlas, který má ustálenou posluchačskou skupinu, a chybí proto motivace zkoušet nestandartní postupy a témata, která by posluchače něčím překvapila. Výjimku v tomto případě představuje inscenace pro děti, která si může dovolit více hravosti. Proto jsme se nakonec rozhodly jí udělit cenu studentské poroty.
A co si o letošním výběru myslí porota? Hanu D. Lehečkovou mile překvapila vysoká řemeslná kvalita nominovaných děl. Také se ale zamýšlí nad absencí původních současných her, kde by lidé řešili aktuální témata, nad nimiž dominují adaptace klasických nebo ověřených narativů. Když uvažuje nad možnou příčinou, uvádí, že může jít o shodu okolností, ale zároveň zmiňuje, že posluchač možná nová témata nechce – raději poslouchá známé či historické látky, protože v přítomnosti žije, a ta může být příliš tíživá a komplikovaná.
Daniel Kordík jí dává za pravdu a dodává, že v podcastové kategorii se současná témata naopak objevují. U vybraných děl ale také vyzdvihuje perfektní zvukové zpracování. Ke chvále se přidává i Saška Rakef, podle které udává výběr vysoký standard. Oceňuje také odvážnou žánrovou variaci, v rámci níž jsme mohli slyšet jak abstraktní minimalistickou hru, tak technologicky pokročilou zvukovou kulisu.
Verdikt poroty se dozvíme ve čtvrtek večer na slavnostním zakončení Prix Bohemia Radio. Potom už zbývá jen napjatě čekat na výběr příštího roku – přinese kategorie Drama nová současná témata nebo je přenechá podcastům?
Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.