Andrea Elsnerová a Igor Bareš o Haně Maciuchové: Vystihovala ji skromnost a pracovitost
Retrospektiva Hany Maciuchové se odehrála ve dvou blocích na jevišti kulturního prostoru Central Muzea umění Olomouc. Pořad byl komponovaný jako rozhovor mezi rozhlasovým režisérem Alešem Vrzákem, který vzpomínal i moderoval a hereckými kolegy Hany Maciuchové, Andreou Elsnerovou a Igorem Barešem.
Vzpomínali na práci divadelní, na osobní zážitky, ale samozřejmě i na natáčení rozhlasových četeb, poezie a inscenací. Zaznívaly ukázky pregnantní, promyšlené a procítěné práce. V rozhlasovém archivu se dochovalo u jména Hany Maciuchové asi dva tisíce položek.
Jste herci, kteří mají možnost účinkovat jak v divadle a ve filmu, tak i v televizi a v rozhlase. Čím je pro vás rozhlasová práce jedinečná?
Andrea Elsnerová: Jednak je to krásná práce tím, že se tam potkám s kolegy, se kterými se jinak nepotkám, protože účinkují v jiných divadlech. A potom, samotná tvorba u mikrofonu, co se člověku podaří tím hlasem předat, je vždycky velké dobrodružství. Mám rozhlasovou práci moc ráda.
Igor Bareš: Na počátku bylo slovo. Slovo je vlastně základem pro sdělení a rozhlas je médium, které to umožňuje. Já jsem velmi rád, že jsem tak často zván ke spolupráci právě ohledně mluveného slova. Protože divadlo už nabízí nějaký vizuální vjem a ten nemusí být vždy ideální. Rozhlas rozvíjí fantazii, a to je pro mě asi nejdůležitější – pracovat s fantazií.
Pracujete právě teď na nějaké rozhlasové hře, četbě nebo audioknize?
Igor Bareš: Já jsem měl velmi plodný podzim. Dělal jsem čtyři audioknížky najednou. Už bych to nechtěl nikdy podstoupit, protože číst od devíti do jedné a potom od dvou do šesti něco jiného, to je herecké peklo. Byly tam pohádky, severská krimi, Vladimír Körner… Takže já mám teď vystaráno. V listopadu mě čeká převedení do audio-podoby novely Muž sedmi sester od Jaroslava Havlíčka. To je můj oblíbenec, kterého jsem objevil až poměrně nedávno.
Andrea Elsnerová: Mě práce teprve čeká. Je to žánr science fiction a kniha se jmenuje Moře rzi. Zatím jsem ji nečetla.
Máme za sebou poslech úryvků několika rozhlasových počinů paní Hany Maciuchové, velmi významné české herečky a osobnosti. Jak na ni vzpomínáte jako na herečku, která se téhle profesi věnovala před vámi?
Andrea Elsnerová: Já jsem ji měla jako vzor. Čerpala jsem od ní, učila se řemeslo… I dnes, když slyším ten její nádherný hlas, co jím dokázala sdělit, kolik měl poloh, jak byla vlastně hluboká bytost… Pro mě setkání s ní byla velká škola, takže jsem si jí nesmírně vážila.
Igor Bareš: Já jsem ji bohužel jevištně minul. Spolupracovali jsme v olomouckém rozhlase, to je pravda. Asi bych ji vystihl holou větou: velmi noblesní žena s velkým smyslem pro humor a zajímavá to osoba.
Je něco v čem bychom si z paní Hany Maciuchové mohli vzít příklad, v čem vám byla inspirací?
Igor Bareš: Tak zase jenom jedno slovo – myslím, skromnost.
Andrea Elsnerová: A mě ještě ve spojitosti s ní napadla pracovitost.
Igor Bareš: To jsou asi dvě vlastnosti, které jdou ruku v ruce. A tak jsme, myslím, oba rádi, že tady můžeme posedět a zavzpomínat.
Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
