Děti na vlnách hudby. Interaktivní koncert Českého Rozhlasu roztančil freskový sál Komenia
Základní školou Komenium se dopoledne linuly známé melodie světových skladatelů. Romantický sál z 19. století zaplnili žáci prvních až pátých tříd. Vlnohraní je přeneslo do tanečního světa noblesy a elegance.
Je devět hodin ráno, přicházíme do impozantního freskového sálu základní školy v centru Olomouce. Ten se postupně zaplňuje žáky prvního stupně. Změť dětských hlásků prolamuje melodie Libertango, kterou na akordeon hraje Viktor. Před zpozornělé moře dětských hlav předstupuje moderátorské duo Jana Trojanová a Martina Spiritová. „Jsme nevážný pořad o vážné hudbě,“ představují program a seznamují účastníky s hlavním tématem hodiny – hudbou taneční.
Ta následující hodinu zaznívá v podání klavíristy Egliho a hobojistky Elišky. „Na tento nástroj jsem začala hrát v páté třídě, předtím jsem hrála na zobcovou flétnu,“ vysvětluje a předvádí, jak se dá hoboj rozložit na jednotlivé části. Děti procházejí za zvuku hudebních nástrojů historickým exkurzem tance, začíná se v baroku. Z toho období zaznívají čtyři typické příklady Sarabande, Gigue, Allemande a Courante. Některé žáky hudba vtáhne a zvedá ze židlí. „V hudbě je neuvěřitelné množství námětů a my se snažíme vybrat ty, které jsou dětem blízké,“ říká Martina Spiritová.
Postupně přichází na řadu také melodie Petra Iljiče Čajkovského z Labutího jezera či Dvořákův Slovanský tanec č. 8. Na parket nastupují stepařky – první vicemistryně České republiky Nina a mistryně světa Františka. Obě stepují od dětství a obecenstvu přišly ukázat nejen, co umí, ale také třeba jak vypadají boty zvané „stepky“.
Protože je koncert interaktivní, děti se celou dobu živě zapojují. Tleskají a dupou do rytmu, opakují po Martině Spiritové taneční pohyby a nadšeně vyprávějí, s jakými tanci mají vlastní zkušenost. Mezi odpověďmi se nejčastěji vyskytuje balet, ale najdou se i tanečnice street dance nebo disca. Moderátorky jsou s dětmi v neustálém kontaktu.
Pětačtyřicet minut uteklo jako voda. „Tak na vlnohranou!“ loučí se moderátorky. Děti tleskají a ve dveřích sálu se míjejí se staršími kamarády, které hudební zážitek teprve čeká.
Jaké jsou dnešní děti jako posluchači?
„Naším hlavním cílem je předat radost, ne poučení. Zábavnou formou se snažíme děti navést na to, že vážná hudba nemusí být vždy nuda, ale naopak může být i velká zábava,“ říká Jana Trojanová. Dětem se prostřednictvím pořadu snaží poskytnout také srovnání s dnešními hudebními trendy. „Někdy si pak uvědomí, že ani ta klasická hudba vlastně nezní vůbec špatně,“ popisuje. Vliv technologií na dětské posluchače je podle ní ale jistý.
Stejný názor zastává také učitelka druhé třídy Nikola Nováková. Mnoha dětem podle ní chybí znalost základních písniček, místo nich si prozpěvují jednoduché popěvky ze sociálních sítí, jako je například TikTok. „S hudbou v kontaktu jsou, ale je otázkou, jestli má pro ně nějaký přínos,“ říká. Projekty jako Vlhnohraní proto vidí jako přínosné. „Je důležité, abychom dětem ve škole dali možnost se s klasickou hudbou seznámit. Osvojí si také věci, které zatím z hodin hudební výchovy neznají,“ vysvětluje.
Co na to děti?
Míříme k hloučku rozdováděných prvňaček: Ema, Bětka, Andělka i Bea mají hudbu rády. „Nejradši mám klavír, protože na něj hraju doma,“ říká Ema. O tom, že už nyní se jejich hudební vkus liší, svědčí různost odpovědí při otázce na oblíbenou hudbu. Zatímco někdo zmiňuje Marka Ztraceného, u jiných vede písnička Hvězdičko má nebo znělka z reklamy na ponožky. Rozdílný je taky způsob poslechu. Ema nejčastěji poslouchá hudbu přes interaktivní knížku, její kamarádka pak v živém provedení. „Maminka mi doma hraje na flétnu. Moc ráda ji poslouchám,“ říká.
Vlnohraní si mohly děti i s rodiči poslechnout také včera v Laudonově sále v Pevnosti poznání. „Byl to moc hezký koncert. V hledišti byl větší poměr dospělého publika než dnes, ale i tak mezi námi probíhala živá interakce,“ říká Trojanová.
Autorka je členkou studentské redakce festivalu Prix Bohemia Radio.
