Festival Prix Bohemia Radio je úspěšně zahájen
Udělení Ceny Thálie, vystoupení souboru Hradišťan a uvedení Jana Rosáka a Jaromíra Ostrého do Síně slávy. Tohle všechno mohli hosté vidět na zahájení jubilejního ročníku rozhlasového festivalu.
Při zahájení 40. ročníku rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio se na pódiu Domu u parku objevily velké rozhlasové osobnosti. Prezident Herecké asociace Ondřej Kepka jednou řekl: „Dobří herci, kteří mají velkou hlasovou kulturu, vždy rádi zamíří před rozhlasový mikrofon,“ a Vladimír Javorský, čerstvý nositel rozhlasové Ceny Thálie, takovým hercem bezpochyby je.
V mládí se věnoval atletice a koketoval s baletem. Dnes, kdyby neúčinkoval v divadle, by z Kepkových rukou přebíral cenu Thálie za roli Theodora Mundstocka. Alespoň prostřednictvím video zdravice zazněla slova díků hlasem, který oceněný herec propůjčil mnoha postavám audioknih. Převzetím Ceny Thálie Javorský pověřil souputníka Igora Bareše a diváky v sále i posluchače na rozhlasových vlnách srdečně pozdravil.
Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral v rámci slavnostního večera uvedl do Síně slávy dva významné rozhlasové aktéry. Jedním z oceněných je Jaromír Ostrý, bývalý ředitel Českého rozhlasu Brno a Zlín, který se zasloužil o rozvoj a popularizaci rozhlasové tvorby a který při přebírání ceny pronesl inspirativní slova: „Když je člověku krásně, zavře oči. A to je právě rozhlas. Proto si myslím, že má šanci i na dalších sto let.“
Při příležitosti novoročního vzpomínání na léta strávená v rozhlase zmiňujete, že Vaším guru byl Jiří Valchař. Čím Vás tento pozoruhodný herec a režisér inspiroval?
„Jiří Valchař byl vynikající režisér a vynikající herec. V době, kdy jsem ho znal, to byl geniální obchodník. Tehdy byl průměrný plat tři tisíce bonů. Za tisíc bonů si koupil v Tuzexu kalkulačku, takovou tu malou, v té době podpultové zboží, a v bazaru o dvě ulice dál ji prodal za osm tisíc bonů. Já pro něj dvě ty kalkulačky koupil a jednou se z telefonu ozvalo: „Pane Ostrý, zítra v jedenáct na Lenince,“ tam tehdy sídlilo oddělení Veřejné bezpečnosti. Koupil jsem pro něj ty dvě kalkulačky a myslel jsem, že mě za to chtějí zavřít. Kolegyně Eva Řehořová mi řekla, že to nebude kvůli kalkulačkám, ale abych s nimi spolupracoval. A tak mě na to připravila tak dobře, že jsem nakonec toho dotyčného estébáka ukecal a nechali mě být. Můžu tedy říct, že jsem díky Valchařovi nespolupracoval s STB,“ podělil se s úsměvem na tváři o historku z doby před revolucí pan Ostrý.
Nejnovější člen Síně slávy se významně podílel na vzniku jednoho z nejúspěšnějších pořadů Českého rozhlasu Toulky českou minulostí. Tohoto populárního pořadu mapujícího českou historii a její významné události vyšlo přes tisíc dílů.
Režíroval jste pořad Toulky českou minulostí, je nějaký díl Vaším oblíbeným? Na které nahrávání nejraději vzpomínáte?
„Rád vzpomínám na ty poslední díly, protože je mám v živé paměti. Obecně na novodobou historii, na Tomáše Garriguea Masaryka. Probírala se možnost, že by jeho otcem mohl být císař František Josef a další zajímavé věci,“ sdělil Jaromír Ostrý, který na celou svou kariéru v rozhlase rád vzpomíná.
Dalším z oceněných je Jan Rosák, rozhlasový a televizní moderátor, scenárista a pětinásobný držitel ceny TýTý v kategorii moderátor. I jeho dnes René Zavoral uved do Síně slávy.
„Často se chybně uvádí, že jsem pracoval v televizi. Není to pravda, nikdy jsem v televizi smlouvu neměl. Zato v rozhlase jsem pracoval dlouho a rád,“ okomentoval svou práci v rozhlase novopečený člen Síně slávy a také přiznal, že trpí. „Rozhlas je diagnóza, která se vám zadře pod kůži. Rozhlas musíte milovat. A já už touhle krásnou diagnózou trpím padesát tři let,“ sdílel Rosák tyto milé útrapy s publikem.
V průběhu večera zahrál k poslechu soubor Hradišťan pod vedením folkloristy a hudebníka Jiřího Pavlici. Vystoupení na zahájení festivalu Českého rozhlasu pro něj bylo příjemnou zkušeností, k Olomouci má totiž osobní vztah.
Vedoucí hudebního souboru Hradišťan je muž mnoha profesí. Nadaný umělec se aktivně věnuje i hudební produkci pro divadelní scénu, spolupracoval například se Slováckým divadlem, s brněnským divadlem Husa na provázku, některými pražskými scénami nebo se zahraničními divadly. Jeho tvorba pramenící z lidové hudby přesahuje krom divadla také do rozhlasu nebo televize.
Je známé, že k divadlu a rozhlasu máte blízko. Dnešní večer snoubí obojí, významný herec je zde oceněn za rozhlasovou hru. Jak vnímáte vystupování u příležitosti udělování rozhlasové Ceny Thálie?
„Vystupovat tady mi dělá radost, významní lidé jsou zde právem oceněni, a to je vždycky dobře,“ řekl hudebník.
Zdá se, že město Olomouc má moc inspirovat a tvarovat umělce. Třeba český písničkář Karel Plíhal, který zde strávil značnou část svého mládí s oblibou tvrdí, že v Olomouci prožil nejlepší vysokoškolská léta, ač vysokou školu nikdy nestudoval. Jiří Pavlica tohle říct nemůže, ten totiž zároveň s brněnskou konzervatoří studoval hudební vědu a teorii kultury na Univerzitě Palackého.
Již při studiu jste hrál ve Slovácké filharmonii a spolupracoval s Petrem Ulrychem, stihl jste si zároveň užívat vysokoškolského života? Jaký je po těch letech váš vztah k Olomouci, vracíte se sem rád?
„Přátelé, co mě v té době znali, by vám potvrdili, že jsem si užívat dokázal. Nechci jmenovat jiná univerzitní města, ale Olomouc mi přijde jako dokonalé místo pro studium. Bydlel jsem na ulici Křižkovského na kolejích a vždycky, když jsem procházel parkem na hradby, bylo mi hezky,“ zavzpomínal Pavlica a ještě dodal, že mu do života studium v Olomouci hodně dalo.
Slavnostního večera se mohli posluchači účastnit i na dálku, celý ceremoniál byl totiž živě vysílán na vlnách Českého rozhlasu Olomouc a Českého rozhlasu Dvojka. Vydařený slavnostní večer byl zakončen v budově Českého rozhlasu Olomouc, kde se hosté sešli nad sklenicí vína.
Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
