Hana Kofránková

Ještě jako středoškolská studentka si zahrála s Michalem Pavlatou hlavní role v rozhlasovém seriálu Písničky pro Petra a Lucii (1966–1967), který byl ve své době nesmírně oblíbený. Víc než herectví ji ale zajímala dramaturgická, režisérská a recitační interpretace textů. Pro tuto dráhu byla vybavena studiemi bohemistiky a estetiky na FF UK a dramaturgie na DAMU. Roku 1976 začala její dráha rozhlasové režisérky. Nejprve získávala zkušenosti jako asistentka režisérů, jako byli Petr Adler, Alena Adamcová, a zejména Josef Schwarz-Červinka. Inspiroval ji nejen svým přístupem k rozhlasové režii, ale též jako překladatel, recitátor a analytik literárních textů.

První samostatné režijní práce byly z oblasti poezie, postupně přecházela k režii adaptací literárních děl v podobě dramatizovaných četeb a k režiím původních rozhlasových her. Po celý život jí byl blízký a možná i nejmilejší intimní svět poezie, sdílený v niterném interpretačním souznění. Její styl se vyznačuje hlubokým intelektuálním zázemím a smyslem pro účinnou charakteristiku významových linií textu.

Připomínka nejvýznamnějších režijních prací Hany Kofránkové se rovná listování v encyklopedii české i světové literatury. Vyzvedněme alespoň spolupráci s dramatičkou Danielou Fischerovou nebo Ibsenovo drama Heda Gablerová, za kterou získala Cenu Prix Bohemia Radio.

Druhou linií tvorby Hany Kofránkové je umělecký přednes. Vyučovala jej na pražské DAMU, režírovala pořady Lyry Pragensis, vedla semináře a dílny uměleckého přednesu na festivalech mluveného slova, připravovala setkání s literárními texty v pražské Umělecké besedě a na řadě míst po celé republice. Za rozhlasovou četbu Babičky Boženy Němcové získala v roce 2004 třetí místo v posluchačské anketě Neviditelný herec.

Hanu Kofránkovou právem řadíme k nejdůležitějším osobnostem české rozhlasové režie a uměleckého přednesu.