Jak čísla vyprávějí příběhy: Datová žurnalistika Česko 2025
Přednáška o datové žurnalistice na festivalu Prix Bohemia Radio s Michalem Kašpárkem ukázala, že příběhy se dnes často rodí z čísel a že dobrý datový novinář musí rozumět lidem stejně jako tabulkám.
„Znalost matematiky nebo programování se hodí, ale mnohem podstatnější je být pokorní k tomu co víme a nevíme,“ zdůrazňuje Michal Kašpárek.
Podle něj právě trpělivost rozhoduje o tom, zda novinář v datech skutečně najde odpovědi, nebo si jen potvrdí vlastní domněnky. „Dobrý datový novinář bude z toho, kdo sedí do dlouhých ranních hodin a zjišťuje si informace, protože mu to nedá spát,“ dodává.
Místo mikrofonů tu vládne excel
Na přednášce Michal Kašpárek popisuje, jak data převádí z rozsáhlých souborů do přehledných a srozumitelných vizualizací. Výstupy datové žurnalistiky podle něj nemusí být jen suché grafy, ale i ilustrační obrázky, interaktivní mapy nebo dokonce audio formáty.
Kašpárek přibližuje práci v šestičlenném týmu Samizdat, který vytváří analytické články pro server iROZHLAS.cz. Zmiňuje práci svého kolegy Jana Bočka, který popsal nelegální zmizení inhalátorů z českého trhu v hodnotě půl miliardy korun.
Tým ale vytváří i odlehčené projekty – například aprílový článek „Z Těšína vyjíždí vlaky co 10 minut a 40 sekund“ vyvrátil oblíbený text písně Jaromíra Nohavici. „Ve starých jízdních řádech jsme dokonce našli, že dříve jezdil přímý spoj z Těšína do Bulharska k moři“ dodává Kašpárek s úsměvem.
Kritické myšlení jako základ
Podle Kašpárka je důležité nezaměňovat korelaci za kauzalitu – tedy nespojovat dva jevy, které spolu sice souvisí, ale jeden druhý přímo nezpůsobuje. „Je to samozřejmě jenom náhoda,“ směje se Kašpárek, „ale když se planeta Neptun přibližovala ke Slunci, každou sérií seriálu Tak jde čas zároveň ubývalo diváků.“
Právě podobné příklady mají ukázat, že i když data mohou vypadat přesvědčivě, bez kontextu mohou svádět k chybným závěrům.„Novináři, kteří udělají tuto chybu často nemají žádný špatný úmysl, jen většinou rychleji píšou, než čtou.“ říká.
Závěr workshopu patřil lehčí části. Kašpárek s úsměvem popisuje fenomén takzvané „lidské červí díry“ – situace, kdy se filmové a herecké generace nečekaně prolínají. Na příkladu herečky Jiřiny Bohdalové ukazuje, že hrála i s lidmi narozenými v 19. století. „Samotného mě překvapilo, že kariéra Jiřiny Bohdalové zasahuje, byť nepřímo, ale až tak daleko“ říká s úsměvem.
Účastníkům nakonec promítá i statistiku, která ukazuje, v jakých měsících se nejčastěji vysílají filmové reprízy. Ukazuje tak, že i obyčejná čísla mohou skrývat překvapivě zábavné souvislosti.
Autor je studentem žurnalistiky na festivalu Prix Bohemia Radio.
