Komentátoři to mají lehčí než fotbalisti na hřišti, říká Pavel Horváth. I komentování má však svá úskalí. Jaká?
Co jméno, to legenda. Hvězdná sestava bývalých výborných hokejistů a fotbalistů se v pondělí večer sešla v Olomouckém klubu Belmondo. Nešlo však o žádný exhibiční zápas, ale o talkshow Desítka Pavla Horvátha. Komentátor Radiožurnálu Sport si povídal s Martinem Procházkou, Janem Tomajkem a Petrem Uličným.
Podobně jako během zápasu, i zde výkony hráčů oceňovalo publikum potleskem. Nešlo samozřejmě o góly a sportovní umění, hráči se však projevovali jako velmi schopní baviči. Populárními tématy byly například slavné momenty v jejich kariéře, týmové vztahy v kabině a třeba i prohřešky hráčů, zvláště v souvislosti s alkoholem. Poslední téma v klubu Belmondo velmi silně rezonovalo, jelikož minulý rok v listopadu právě v tomto podniku strávili bujarý večer tři čeští fotbaloví reprezentanti, za což dostali patřičný postih.
Pavel Horváth, který se svým rozhlasovým pořadem poprvé zavítal diskutovat do regionů, si po talkshow našel chvilku, aby zhodnotil, jak se v profesi komentátora a rozhlasového experta cítí.
„Je výhoda, že když jsem na komentátorském stanovišti, tak nevadí, když zakřičím gól, nebo že to byl faul. Myslím si, že autenticita v tom je a že i posluchač to takto očekává,“ odpovídá Pavel Horváth na otázku, zda někdy u mikrofonu musí krotit své emoce.
Komentátorská pozice ale skýtá jiné obtíže. „Největší problém pro mě osobně je výslovnost cizích jmen, protože ty hráče ne vždy znám. Někdy, i když jsme tam ve dvou, potřebujeme informace od kolegů novinářů z jiných zemí, abychom věděli, jak se ta jména vyslovují.“
Dalším velkým oříškem pro sportovní komentátory v rozhlase je dokázat popsat situaci na hřišti tak věrně, aby ji zprostředkovali posluchačům, kteří ji nevidí. Jak se to daří Pavlu Horváthovi? „Výzva je popsat to přesně tak, aby si to člověk dokázal představit. Musím říct, že se mi to většinou daří. Samozřejmě jsou situace, kdy ten reportér to popíše tak, že si říkám, že to asi nebylo úplně srozumitelné.“
Jako rozhlasový komentátor si však na svou práci stěžovat nemůže. Oproti roli hráče nebo trenéra mu totiž přijde podstatně jednodušší. „Na tribuně je z té výšky krásně všechno vidět a vypadá to hrozně jednoduše. Myslím si, že fotbalový expert je z těchto tří věcí pro mě ta nejjednodušší,“ říká Horváth. „Hráč má fyzickou zátěž, trenér má spíš psychickou zátěž, hodně přemýšlení, hodně příprav před zápasem. Expert, pokud to trochu zlehčím, může buď chválit nebo kritizovat,“ pokračuje.
Dobrou zprávou ale je, že Pavla Horvátha komentování naplňuje. Sám si je vědom toho, že pokud se baví komentátor, je to zásadní předpoklad toho, aby se bavil i posluchač. „Baví mě takové přenosy, kde vidím, že to komentátor prožívá. To mě baví jako posluchače. Dává mi to podpůrnou hůlku k tomu, abych se to nebál prožívat taky. Myslím, že posluchači to ocení.“
Další možnost ocenit bavičské a komentátorské schopnosti Pavla Horvátha budou mít posluchači v Plzni, kam se svojí talkshow Desítka Pavla Horvátha zanedlouho zavítá.
Autor je členem studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.