Moderní sebeobrana s Jasmínou a Pavlem Houdek: Jak postoj nebo intuice chrání před nebezpečím
Během úterního odpoledne se v prostorách Studentského klubu UP konal workshop s názvem Moderní sebeobrana pod vedením manželů Jasmíny a Pavla Houdek. Fetsivalová akce byla isnpirována podcastem Českého rozhlasu Dvojka.
Cílem interaktivního setkání bylo především naučit zúčastněné rozpoznávat rizikové situace a předcházet jim. Lektoři zdůraznili jednu zásadní myšlenku: Moderní sebeobrana není jen o „hmatech a chmatech“.
Čtěte také
Pavel Houdek rozdělil téma na dvě roviny – klasickou technickou stránku a moderní přístup, který pracuje se situací před útokem. Je tak prý klíčové porozumět tomu, jak se člověk jeví navenek a jaké signály vysílá potenciálnímu útočníkovi. Odtud pak plynou konkrétní nástroje, jak riziko snížit dřív, než k fyzickému kontaktu dojde.
Mentální cvičení...
Prvním bodem programu je mentální cvičení, kdy Pavel požádal posluchače, aby si představili, že se vžijí do role útočníka, který chodí k nádraží s klackem a vybírá si oběť. Účelem byla praktická analýza: Jaké rysy by snadno zaujaly lupiče? Bleskově padaly odpovědi: „ztracený“, „opilý“, „důchodce“, „žena“, „nepozorný“, „slabší“, „opuštěný“, „nesoustředěný“, „malý“, „tělesně postižený“. Tvořil se tak seznam znaků, které zvyšují riziko napadení.
Publikum pochopilo, že některé rysy, jako pohlaví, věk či zdravotní omezení nelze měnit a že to není ani cílem, ale na ostatních aspektech se dá pracovat. Pozornost, postoj, orientace v prostoru nebo sebevědomé chování jsou věci, které člověk může cíleně trénovat a které výrazně snižují šanci, že se stane terčem.
Klíčové sdělení Jasmíny zaznělo jasně: „Nezáleží na tom, co si člověk myslí uvnitř. Důležité je, jak působí navenek.“
Šestý smysl?
Poté si převzal opět slovo Pavel. Zaměřil se na téma naší intuice neboli takzvaného „šestého smyslu“. Vysvětlil, jak náš mozek neustále přijímá ohromné množství informací, ale většinu z nich zpracovává na podvědomé úrovni. To, co naše vědomí skutečně zaregistruje, je jen malý zlomek podnětů. A právě tento „nevědomý" sběr informací může být tím, co nás varuje před nebezpečím.
Představte si běžnou situaci: Jdete se svou kamarádkou na víno, po večeru se rozhodnete přejít na autobusovou zastávku. Na zastávce stojí muž, který se zdá být zcela neškodný. Nedělá nic, co by vás nějak zneklidnilo ani nejedná nějak podezřele, ale přesto máte pocit, že něco není v pořádku.
Pavel vysvětlil, že zatímco vědomě se soustředíme na rozhovor s kamarádkou, náš mozek zároveň v pozadí analyzuje okolní podněty, které jsme si možná ani neuvědomovali. Nevšimneme si, že muž seděl ve stejném baru, že zaplatil hned po našem odchodu a následně se vydal stejným směrem až na zastávku. Naši intuici bychom tedy neměli zpochybňovat.
Na závěr Jasmína na účastníky apelovala, aby se v situacích, kdy jsou obtěžováni, vždy ozvali. Ačkoli to není snadné, náš hlas a to, že se za sebe postavíme, může motivovat řadu lidí kolem nás a společně si tak tvoříme lepší budoucnost.
Autorka je členkou studentské redakce festivalu Prix Bohemia Radio.
