Nevšední zážitky: Kavárna POTMĚ zbystří smysly návštěvníků festivalu slova a zvuku
Před olomouckou radnicí stojí černý kontejner – nenápadný zvenčí, uvnitř zrak ztrácí význam.
Kavárna POTMĚ, tradiční součást festivalu Prix Bohemia Radio, se vrací v nové, zrenovované podobě. A se vstupem do jejích útrob přichází jedinečný zážitek, který nutí člověka přemýšlet o vidění a nevidění.
U vchodu vítá návštěvníky usměvavý tým. „Normálně jsem kancelářský a počítačový typ,“ říká jeden z kavárníků. „Ale kvůli kavárně si beru dovolenou. Baví mě ta změna – potkávám lidi, můžu jim předat svoje zkušenosti a stát za kávovarem místo počítače.“
Kavárna funguje v naprosté tmě. Každý krok je vedený slovem, dotekem nebo zvukem. Hosté se pomalu usazují ke stolům, přebírají hrnky, tápou po lžičkách. „Vevnitř to máme všechno vymyšlený tak, aby se to dalo ovládat poslepu. Máme kávovar označený, v lednici všechno seřazené, abychom věděli, kde co je, a vzájemně si pomáháme,“ vysvětluje barista.
Atmosféra je klidná, ale zároveň překvapivě veselá. Obsluha má výborný smysl pro humor a dokáže během pár minut odbourat nervozitu z neznáma.
„Baví mě, když se lidi smějou a odcházejí spokojení. Už se nám tady třeba stalo, že u nás byli partneři na kávě a po tmě si řekli věci, který si na světle neměli odvahu říct. To bylo hezký, že potom odcházeli srovnaní,“ vypráví s úsměvem.
Návštěvníci často odcházejí s hlubokým dojmem. „Na začátku jsem nevěděla, jestli je mi to příjemné, nebo ne. Mozek pořád chtěl vidět obrysy, i když tam žádné nebyly. Ale časem jsem si zvykla,“ popisuje jedna z návštěvnic.
„Bylo to šokující, nic jsem neviděla. Jen jsem slyšela. Ale po chvíli mě to uklidnilo – člověk se najednou soustředí jen na hlasy a na hmat,“ dodává paní učitelka, která přišla se skupinou žáků.
Po několika minutách ve tmě přichází zvláštní klid. „Možná sem lidé přicházejí v pohodě, ale když vlezou do tmy, tak na ně přijde pokora. Najednou zjistí, že opravdu nic nevidí, a prožijí si, jak my to máme celý život. Já jim vždycky říkám, že mám vlastně všechny kavárny po tmě,“ říká barista.
Pomůcky pro nevidomé
Venku před kavárnou čeká světlo a s ním i bohatý doprovodný program. Výstava představuje nejrůznější pomůcky pro nevidomé – od přístroje Colorino, který rozeznává barvy, přes simulační brýle různých očních vad, až po zábavné hry jako Člověče, nezlob se pro nevidomé nebo praktickou hladinku, která pomáhá při nalévání tekutin.
Jeden z návštěvníků po odchodu říká: „Byla tam velká tma, vůbec nic jsem neviděl. Ale díky tomu jsem si uvědomil, jaké štěstí mám, že vidím. Doporučil bych to všem – přispějete na pomoc nevidomým a zažijete, jak se cítí člověk bez zraku.“
Výtěžek z kavárny, včetně prodeje oblíbených světluščích hrnečků s logem a dalších předmětů, putuje na podporu dětí i dospělých se zrakovým postižením. „Lidé nám do návštěvní knihy často píšou, že to byl netradiční zážitek. Že si uvědomili, jaké to je přijít o jeden smysl, a že ve tmě našli klid,“ shrnuje barista.
Když pak po chvíli vyjdete z černé kavárny ven, do zářivého olomouckého dne, světlo na náměstí se zdá o něco jasnější než dřív. A možná právě tehdy si uvědomíte, že nejde jen o kávu, ale o nový pohled na svět kolem.
Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
