Písmenková polévka, která vás vždycky potěší. Pořad Buchty čtou má za sebou první živé vystoupení
Středeční večer patřil podcastům. Do olomouckého Jazz Tibet Clubu přijely tři: Buchty čtou, Rozluštěné záhady a Čelisti. I ti, co dorazili s velkým předstihem, měli problém najít místo. Na Buchty a jejich kolegy totiž přišlo skoro půl národa.
Program byl opravdu rozmanitý, skloubil literární Buchty čtou a filmové Čelisti s méně známým podcastem natočeným na motivy nápadů umělé inteligence s názvem Rozluštěné záhady. Moderátorka Anna Vošalíková situaci vtipně komentovala „Buchty byly takový The Rolling Stones a teď přijdeme my.“
Speciál Buchty čtou vychází od loňského dubna. Avšak živě v tomto složení jsme je mohli vidět poprvé. Na speciální sérii o knihách se kromě Buchet – moderátorky, raperky a spisovatelky Zuzany Fuksové a podcasterky, která uvádí, že trochu rozumí marketingu, Ivany Veselkové – podílí i středoškolský učitel latiny a českého jazyka Stanislav Zajíček. Tématem vystoupení nebylo žádné konkrétní dílo, ale čtení obecně, rozbor textu písně Kabátů a pohádka na konec.
Jak jste se cítil na vašem prvním živém vystoupení s Buchtami?
Stanislav: Já se s Buchtami cítím vždycky výborně, protože jsou to chytré, mladé, vzdělané dámy a drobné excesy jim rád odpouštím.
Bylo to jiné než ve studiu?
Stanislav: Ano, rozdíl byl evidentní. Protože když pracujeme ve studiu, tak se soustředíme na literární titul, a tady jsme se soustředili na zábavu. A já jsem se teda soustředil i na poučení.
Standa vždycky chce to poučení, dodává Ivana.
Kde se vzala myšlenka na tuto sérii?
Ivana: Jednou na dovolené mě napadlo, že by se mi líbilo, kdyby existoval nějaký podcast o knihách z povinné literatury, které já osobně všechny znám, ale většinu z nich jsem opravdu nečetla a umím o nich říct jen dvě věty. Poté jsem Zuzce říkala, že bychom mohly něco takového probrat v našem podcastu Buchty. A přišly jsme na to, že by to musela být samostatná série. Neboť Buchty jsou spíš jenom zábavný pořad o ničem a toto by bylo hodně o něčem. Ale potřebovaly jsme nějakého ideálního respondenta, který by tam vnesl odborný posudek. Zuzka si vzpomněla na jednoho fajn pedagoga ze svého gymnázia, kterého jsme kontaktovaly. A Standa odpověděl docela brzo a docela euforicky. Poté jsme se rozhodli, že natočíme pilotní díl.
Já jsem chtěl jenom říct, že si nemyslím, že jsem reagoval euforicky, obhajuje se Stanislav.
Dovolte mi jednu otázku na pedagoga. Jak vidíte budoucnost čtení klasické literatury u mladé generace?
Stanislav: Čtou něco jiného, než jsem četl já. Co se stane s klasickou literaturou, o které třeba mluvíme v Buchtách, to je otázka. Jestliže ještě před padesáti lety všichni znali literaturu z přelomu 19. a 20. století, dneska už ji nezná nikdo. Dneska už nikdo nezná ani klasiky, jako byl Jaroslav Hašek, Josef Škvorecký nebo Bohumil Hrabal, myslím z lidí, kterým je patnáct až dvacet. Co se stane s příběhy, které svého času prostě patřily k nějakému kulturnímu fundamentu této společnosti, si neodvažuji předpovídat. Otázkou je, co se stane novou klasikou.
Myslíte, že mohou audioknihy plnohodnotně nahradit čtení? Posloucháte je?
Zuzana: Poslouchám. Mám nedostatky v domácnosti – hodně prádla, takže mi to vyhovuje, když potřebuji manuálně pracovat.
Ivana: Knížky, které probíráme, většinou čtu. Přijde mi, že si to pak lépe pamatuji. A dokážu si to sesumírovat. Ale poslouchám třeba i četby na pokračování nebo jiné rozhlasové věci. I když je pravda, že dost často skončím u velké pohádky Rádia Junior, nejradši mám ty hodně staré, co režíroval třeba Karel Weinlich.
Stanislav: Já mám rád čtené knihy. Ale jde zase o jiný zážitek, trochu se to podobá vyprávění příběhu třeba filmem. A je to praktická věc. Velice rád poslouchám povídky nebo rozmáchlé romány, když třeba dělám mechanickou školní práci.
Poslední otázku jsem si vypůjčila z vašeho pořadu. Co by byly Buchty čtou, kdyby měly být jídlem?
Ivana: Kdyby náš pořad byl jídlo, tak by to muselo být nějaké komfortní jídlo, protože je uklidňující, ale zároveň s nějakým přesahem. Takže vlastně výživné a zdravé. Standa jsou ty živiny a my jsme ten komfort.
Zuzana: Já si představila katův šleh anebo takový ten eintopf. Z věcí, co vám zbydou doma v lednici.
Stanislav: Mě jako úplně první napadla ostrá kuřecí polévka, ve které jsou takový ty písmenka a mrkvičky nakrájené do veselých úsměvů. Ostrá polévka, která vás vždycky potěší.
Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
