Podcasty jsou budoucností dokumentů, myslí si dramaturg Daniel Moravec
Jaké téma v české dokumentaristice chybí a v čem je budoucnost dokumentů? Nad tím se zamyslel vedoucí Tvůrčí skupiny Dokument Českého rozhlasu Daniel Moravec po skončení veřejného poslechu a diskuze v soutěžní kategorii Dokument.
V čem byl pro vás letošní poslech dokumentů a následné debatování přínosné?
Ty dokumenty už jsem slyšel mnohokrát, ale je dobré si je poslechnout ve více lidech, člověk to vnímá úplně jinak. Je to jiný poslech, než když je člověk sám. Různé pohledy posluchačů mi pomáhají chápat daná témata komplexněji. Slyšíte názory jak od rozhlasových teoretiků, tak praktiků či široké veřejnosti, a to je pro mě přínosné.
Chybí vám v české dokumentaristice nějaká témata?
Přijde mi, že se postihují v současné době všechna témata, možná trochu opouštíme od těch historických, ale aktuální témata jsou holt zajímavější. Trochu mi chybí zastoupení dokumentů o smrti, lidé jsou na tohle téma hodně citliví – jak autoři, tak posluchači. Málokdo chce slyšet takové těžké téma.
Jak vnímáte propojování televizních postupů s těmi auditivními?
Jako výhodu, ale úplné propojování není až tak reálné. To spojení je tematicky určitě možné, umím si představit projekty, které jedou po obou liniích paralelně, ale nedá se překlopit film do audia. Televizní tvůrci, se kterými jsem spolupracoval, například Bohdan Bláhovec nebo Daniel Kupšovský, mají za sebou poměrně velkou filmografii televizních nebo filmových dokumentů, a i přesto pro ně ten audio dokument byl výzva. Teprve až po nějaké době si uvědomili, jak na to. V rozhlase pracujete jen se zvukem a musíte docílit toho, aby si posluchač byl schopný příběh představovat a orientovat se v něm.
Festival letos probíhal na půdě Univerzity Palackého. Myslíte, že ještě dokáže rozhlas zaujmout mladé lidi? V čem by je mohl lákat?
Před půlrokem jsem přednášel o rozhlasovém dokumentu právě tady na univerzitě a samotného mě překvapil obrovský zájem a účast studentů. Pak jsme si šli popovídat o dokumentech i do hospody a neměl jsem pocit, že by je to nezajímalo. Já vidím sílu a budoucnost v podcastech, protože si lidé mohou navolit svoje témata, pustit si dokument, kdy chtějí a dokonce do něj i interaktivně vstupovat. Chce to propojit víc rozhlas s realitou.
Který dokument se Vám v soutěžní sekci nejvíc líbil?
Diptych od Jana Hanáka.
Večer proběhlo slavnostní zakončení festivalu v Arcibiskupském paláci, kde dokument Diptych vyhrál první místo v sekci Dokument. Porota vybrala do nejužšího soutěžního výběru i dokument Daniela Moravce Čechy Čechům – bez nenávisti, který si odnesl třetí místo. Druhé místo odborná porota z důvodů shodných výsledků dvou výherců prvního pořadí neobsadila
