Překonávání psychických obtíží, válka, umělá inteligence i nacházení identity. Tak se promítl svět do letošního výběru soutěžní kategorie Dokument
Šest audiodokumentů v soutěži 41. ročníku festivalu přineslo pestrost obsahu i zpracování.
Hlavním programem prvního poslechového dne návštěvníky provedla Martina Pouchlá, která zároveň vedla debatu mezinárodní poroty s autory jednotlivých soutěžních děl.
Prvním soutěžním dílem byl dokument Ivony Remundové Rychlá a neklidná. Autorce v jejím dospělém věku bylo diagnostikováno ADHD, posluchače provází prvním rokem od zjištění diagnózy. Tato osobní zpověď a sebeodhalení zasáhla část posluchačů v sále. Porotci – Elisabeth Stratka, Torben Brandt, Lukáš Sapík, Radim Dlesk a Tereza Reková jako předsedkyně –, debatovali nejen o obsahu díla, ale i jeho formě. Nakonec se shodli, že se Ivoně Remundové podařilo vytvořit ADHD formu dokumentu v dokumentu o ADHD.
V kontrastu s autorským rozhlasovým dokumentem Ivony Remundové mohli návštěvníci festivalu v dopoledním bloku vyslechnout silně zvukově stylizovaný dokument Biota města, kde promluvy odborníků na vybrané živočichy bylo doplněno až umělecky upravenými zvuky daných živočichů. I debata poroty směřovala právě k této stylizované řeči zvířat.
Odpolední blok zapčal dílem Mám se tě bát, Ailo?, které otevřelo velmi aktuální téma umělé inteligence v rozhlasové tvorbě. Autorka Bronislava Janečková během debaty přiblížila návštěvníkům veřejného poslechu proces komunikace s umělou inteligencí, ale i spolupráci Taťjánou Medveckou, která Aile propůjčila hlas.
Jelikož se jedná o první dokument Českého rozhlasu vytvořený za pomoci umělé inteligence, během debaty se dostalo na etické aspekty uplatňované ve veřejnoprávním médiu při tvorbě experimentální tvorby tohoto typu.
Martina Májíček Poliaková, ředitelka Strategického rozvoje Českého rozhlasu ubezpečila posluchače, že Český rozhlas i přes experimenty tohoto typu, má nadále v plánu spolupracovat především s lidskými umělci. Avšak neznamená to, že vůbec nebude pracovat s umělou inteligencí, naopak se bude snažit vytvořit pro tyto experimenty bezpečné prostředí.
I další soutěžní dílo se zabývalo velmi aktuálním tématem, dokument Pavla Sterce Válka nemá soundtrack, vyvolalo v posluchačích silné emoce. Porota vyzdvihla především pasáž, kde ukrajinští umělci tvoří ústy zvuky války a z těchto zvuků poté vzniká hudba.
Jako nejčistší forma dokumentu bylo porotou označeno dílo Jakuba Horáčka Exponát, který se věnuje eticky problematickému exponátu lidských ostatků v Hrdličkově muzeu.
Debata se poté vztahovala k otázce „Co je vlastně nejčistší forma dokumentu?”, přičemž byl rozebírán aspekt inscenovaných promluv herečky, ve kterých není jasné, zda mluví svým hlasem, nebo hlasem Gutty, která je oním exponátem v muzeu.
Osobní audio zpovědí byla kategorie dokumentů zahájena a v tomto duchu byla i zakončena.
Posledním audiodokumentem, který mohli posluchači vyslechnout, byl debut mladého tvůrce Andrewa Nováka Mami, jsem trans. Tentokrát se však nejedná pouze o osobní příběh autora, ale i jeho blízkých.
V dokumentu se objevuje i příběh Sebastiána, který se svou maminkou taktéž navštívil festival Prix Bohemia Radio. A právě její komentář dojemně ukončil debatu, kdy i členům poroty došla slova.
Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
