Přijďte do Kavárny POTMĚ, kde tma dává nahlédnout do světa nevidomých

Ojedinělý projekt spadající pod nadační fond Světluška funguje již 18. rokem a láká návštěvníky do úplné tmy na dobrou kávu i studené nápoje. Prostřednictvím originálního zážitku návštěvník nahlédne do života lidí, kteří bez zraku fungují denně. Uvnitř tmy si návštěvník musí objednat, zaplatit žetony a také si pohlídat, zda si mléko lije skutečně do hrnku s kávou. Vždy jsou mu ale po ruce nevidomí číšníci, ochotní s čímkoliv pomoci a také zastavit se na kus řeči.

Mou návštěvou kavárny mě provází Kateřina, servírka pracující v Kavárně už třináctým rokem. „Jsem takový archivní materiál kavárny,“ směje se, zatímco mě upozorňuje, že mi přináší objednanou kávu a taky papír a tužku, abych se zabavila a venku pobavila tím, co jsem dokázala poslepu nakreslit. Pokouším se o souvislé linie, ale po neúspěšných pokusech se raději obracím na Kateřinu a ptám se, s jakým přístupem se od vidících lidí jako nevidomá setkává.

„Lidi mi říkají, jak skvěle život zvládám. Já ale nechci, aby mě obdivovali ani litovali,“ odpovídá. „Na svojí první směně jsem si říkala, že se otočím a půjdu domů. Na moji první otázku od hosta nezapomenu, pán se mě ptal, jestli si dokážu v té tmě dojít na záchod. Byla jsem z toho nešťastná,“ říká Kateřina. Na zvídavé a mnohdy až příliš intimní otázky si už ale zvykla, a tak na ně dokáže pravdivě a s humorem reagovat. Kavárna tak chce veřejnosti především ukázat, že život se zrakovým znevýhodněním nemusí být žádná tragédie. „Doufám, že lidem pomůžu změnit jejich smýšlení a předsudky o nevidomých,“ dodává Kateřina.

Po chvilce strávené ve tmě si začínám zvykat a uvědomuji si, že se člověku sezením v Kavárně POTMĚ zvýrazní jiné vjemy a začne spoléhat především na sluch. Zapojuje se také představivost, když přemýšlí nad tím, jak asi prostor kavárny vypadá, nebo jakou tvář si má podle hlasu přiřadit k číšníkům. „Lidé mají často podobné hlasy, už se mi víckrát stalo, že jsem si třeba svého vyučujícího spletla se spolužákem,“ objasňuje Kateřina.

Kateřina je i mimo práci v kavárně hodně aktivní. Pomáhá v domovech pro seniory i s různými kroužky pro děti. Tato práce ji naplňuje, může být prospěšná jiným. Často také cestuje. Dnešní digitální technika je pro ni díky různým aplikacím a možnostem v mnohém přínosná. Stále ale nejvíce spoléhá na svou paměť a sluch.

Je pro ni důležitý rozhlas? „Ráda poslouchám podcasty a různé dramatizace z Českého rozhlasu.“ I když si také občas pustí televizi, rozhlas je pro ni kromě zábavy také primárním zdrojem informací. „Mluvené slovo má pro mě větší váhu. Moderátoři počítají s tím, že jenom poslouchám, takže hodně popisují a jsou detailnější,“ dodává Kateřina.

Z Kavárny odcházím s památkou v podobě žlutého hrnku i s dobrým pocitem, že jsem odpolední čas strávila smysluplně. Ale hlavně mi kavárna dala možnost trochu nahlédnout do života nevidomé Kateřiny a byl to skvělý zážitek.

Kavárna bude v provozu po celou dobu festivalu Prix Bohemia Radio a v následujících dnech nabídne také doprovodný program v podobě poslechu různých podcastů.

Autorka je členkou studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.