Užijte si letošní festival v krásné Olomouci a vězte, že práce, kterou děláte, má smysl a těší mnoho lidí, říká Igor Bareš
Český rozhlas oslavil sto let. To je doba. Tolika let se dožije málokterý člověk, ovšem najdou se tací. A najdou se i tací, kteří si pamatují. Sta let se dočká dům, který má pevné základy a pak je na něj radost pohledět. Rozhlas po sto letech je radost poslouchat. Kromě pevných základů je taky třeba píle, trpělivosti, nadšení a obětavosti a nebojím se ani možná trochu patetického slova HRDINSTVÍ.
A tuhle vlastnost Český rozhlas prokazuje celou dobu. Ve světě, kdy otevřít knihu v MHD znamená vystaviti se posměchu, v záplavě mobilních telefonů, sluchátek a nevím čeho všeho, ve světě různých technologií, které útočí na každém kroku, je dobré zastavit se a vrátit se k pevnému bodu na začátku. K rozhlasu.
Apropos, HRDINSTVÍ a ODVAHU Českého rozhlasu skvěle ukazuje film J. Mádla „VLNY", asi všichni současní rozhlasoví hrdinové by se měli podívat, na co dnes navazují.
A tak jen věta na konec. Užijte si letošní festival v krásné Olomouci a vězte, že práce, kterou děláte, má smysl a těší mnoho lidí. Zdravím paní Hanku Maciuchovou.
