Workshop Jana Pokorného v rámci festivalu Prix Bohemia Radio aneb jak na rozhovor
Na rozhlasovém festivalu již tradičně pořádaném v Olomouci proběhl workshop Jana Pokorného. Zkušený moderátor promluvil o zážitcích z praxe a poukázal na to, co vnímá jako nejdůležitější při vedení rozhovorů.
Jan Pokorný, český žurnalista pracující na Radiožurnálu již od roku 1994, byl šéfredaktorem zmíněné stanice, také zpravodajem ve Francii i ředitelem zpravodajství Českého rozhlasu. Na úvod vyprávěl o svých začátcích, o škole, kterou mu dal jeho mentor a budoucí přítel Aleš Voves.
Popišme si atmosféru v sále Václava Havla na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, kde se workshop odehrával. Každý příběh z praxe i vtipné historky byly studenty vděčně přijaty. Smích posluchačům odlehčil a oživil pozornost. Vyprávění zahrnovalo postřehy a poznatky, které za svou bohatou kariéru zkušený novinář nastřádal a které se budoucím žurnalistům jistě budou hodit.
Co je však nutné vyzdvihnout, že ať už vyprávěl o rozhovorech vedených s politiky nebo se sportovci, bylo jasné, že práci v rozhlase miluje.
Jak prohlásil při setkání po workshopu: „Zároveň s troškou nadsázky říkám, že příští rok dovrším důchodového věku. Teď jsem, řekněme, v roli moderátora speciálních programů, ale když o moje služby nebude nadále zájem a řeknou mi, hele běž tady dělat na vrátnici, tak já klidně půjdu a ty mladý budou chodit do práce, no a já jim budu říkat moudra.“
Přitom Jan Pokorný dlouhá léta působil jako ředitel zpravodajství Českého rozhlasu. Jak ale přiznává, vedoucí pozice nebyla tím, v čem by si zrovna liboval. Chápal to jako službu, kterou rozhlasu vracel to, co od něj dostal, tedy krásný život.
V rozhovoru jsme se dostali i k proměně žurnalistiky za léta, kdy se jí věnuje. Jan Pokorný konstatoval, že vše se zrychlilo. Proměnil se střih, už se nestříhá na magnetofonových páskách, vše je propojené a rychlejší, což s sebou nese i jisté nevýhody.
„Když se někdo připravoval na rozhovor dřív, tak musel jít do studovny, udělat si výpisky nebo podtrhávat. Výhodu to mělo v tom, že takhle nabyté informace v paměti zůstanou déle,“ popisuje proces přípravy, kterou považuje za stěžejní pro vedení rozhovorů. Dnes již stačí napsat pár slov do vyhledávače a získáte velké množství informací.
Přáním Jana Pokorného je, aby rádio spojovalo rozdílné lidi a pomáhalo vzájemně si porozumět ve společnosti: „Mě vždycky učili mí rozhlasoví mentoři, že bych si měl udělat takové kukátko, když ráno moderuju, a podívat se, co ten člověk, ke kterému mluvím, tak asi dělá a mluvit k němu podle toho,“ říká.
Workshopem i rozhovorem se linula troška nostalgie, zazněla zmínka o obavách z dezinformací, vlivu umělé inteligence a nekontrolovaném virtuálním prosotru, ale i naděje do budoucna. Jan Pokorný souhlasí se sloganem, že sto let Českého rozhlasu je jen začátek. Rozhlas je pro něj vášeň. I to mu pomohlo, aby s kolegyní Lucií Výbornou za pomoci kofeinu a energetických nápojů odmoderovali 48 hodin v kuse. Energie, kterou do své práce dávají, se jim pak vrací zpět od posluchačů.
Rozhovor studenta Matěje Zaorálka s moderátorem Janem Pokorným
Autor je členem studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
