Do českého audio dokumentu pronikají nové a odvážné trendy
Po minulém ročníku, který se kvůli protiepidemickým opatřením uskutečnil pouze online, se festival Prix Bohemia Radio vrací zpět do Olomouce.
První festivalový den zahájil veřejný poslech kategorie Dokument. Odbornou porotu letos tvořila Eliška Cílková, Tomáš Bojar, Vít Pohanka a zahraniční hostky Grete Strøm a Alia Cassam. Diskusi vedl dokumentarista Ivan Studený.
Přítomnost pandemie byla znát ovšem i letos, přestože se 37. ročník vrátil do budovy Konviktu Univerzity Palackého a znovu se otevřel veřejnosti. Kvůli onemocnění covid-19 se poslechu nezúčastnila jedna členka z pětice odborné poroty. Její postřehy a odůvodnění výběru finalistů soutěžních děl měli ale posluchači v sále možnost přesto vyslechnout, díky jejím předem nahraným komentářům.
První poslechový blok zahájil dokument Kristýny Břeské s názvem Šutry v čokoládě. Na dokumentu, který tematizuje snahu navázání hlubšího vztahu dcery s otcem, porotci oceňovali jeho sevřený tvar a intimitu. „Každý touží po takovém typu rozhovoru s blízkou osobou a Kristýna to prostě zkusila,“ ocenila autentičnost sdělení porotkyně Grete Strøm.
Tomáš Bojar na dokumentu vyzdvihl speciální věnování tohoto rozhlasového díla jiným dcerám a jiným otcům: „Tento tvar obsahuje přesah. Může zajímat každé dítě a každého rodiče.“ Při diskusi s publikem zaznělo i zamyšlení nad rozšířenou možností tvorby. „V tomto dokumentu byla hranice osobní roviny a manipulace velmi tenká. Překročena nebyla, ale stačilo velmi málo a z dokumentu by se mohla stát zbraň. Každý si můžeme v dnešní době udělat svůj dokument. Je důležité si některé hranice uvědomovat,“ podotkl na závěr z publika Tomáš Soldán (rozhlasový režisér, pozn. red.).
Následující dva poslechy festivalové publikum upozornily na stále rozrůstající trend podcastové scény, která přináší tvorbu i jiných producentů než Českého rozhlasu. U true crime série s názvem Pohřešovaná produkční skupiny Audionaut porota oceňovala dramaturgickou výstavbu celého tvaru, syrovost, autentičnost a důraz na detaily podporující imaginaci.
„Zásadním aspektem je tematizace traumatu pozůstalých. Z dokumentu je cítit lidskost a sympatická práce s emocemi,“ upozornila na odlišnosti od ostatních tvarů true crime Eliška Cílková. Producentka Dagmar Sedláčková, která byla při diskusi zástupce tvůrčího týmu Pohřešované, zdůraznila, že pro tvorbu bylo zásadní potlačení bulvárnosti poskytnutím více úhlů pohledu na všechny události.
Druhým zástupcem produkční skupiny Audionaut byla série true horor s názvem Anatomie strachu dokumentaristů Brit Jensen a Petra Slavičinského. Podle festivalových pravidel se na poslechovém dni smí pouštět jen jeden díl série, publikum v sále mělo tedy možnost slyšet díl s názvem Rádio. Odborná i studentská porota se shodla na velmi silném, vtahujícím a zároveň zneklidňujícím zážitku z poslechu.
„Čisté „radio art“. Poslech byl jako plavba v magickém světě, kde přemýšlíte, jestli je kolem vás fikce nebo realita. Fascinující,“ shrnula Grete Strøm. Alia Cassam doplnila poznatek o sevřenosti každého dílu, který na ploše deseti minut dokázal vybudovat kompaktní tvar, který svou upřímností a blízkostí posluchače zasáhl.
Dokumentaristka a zástupkyně katedry Filmových a divadelních studií, Andrea Hanáčková na toto navázala: „Velmi oceňuji skupinu Audionaut za vyprodukování této odvážné série, která je postavená na situačním vyprávění a výrazném sound designu. Vědomá rezignace na vysvětlování příčin a důsledků dokumentaristů má za následek soustředění na animální aspekt strachu, který umocňuje posluchačský zážitek.“
První dvě díla odpoledního poslechového bloku narazila naopak na rozporuplné posluchačské reakce. Intuitivní fotografie Miroslava Buriánka oscilovala nad vyjádřeními o radosti z poslechu a potřebou přesněji formulovat a formovat příběh.
Sám autor dokumentu rozpustile reagoval: „Zjistil jsem, že v kontrastu s předchozími pořady, co se dneska pouštěly, zpomaluji. Materiálu bylo hodně, zkracovat bylo potřeba hodně, ale už to nešlo.“
Dokument Když jsem bejval tramp od Tomáše Procházky díky svému specifickému tématu zasáhl jen velmi omezenou skupinu posluchačů. Z diskuze vyplynulo, že sama trampská tradice je nepřenositelná jednak národnostně (pro mezinárodní porotu to bylo dílo velmi těžko uchopitelné) a na druhé straně velmi těžce propustná generačně. „To dílo není žádná kronika trampů. Jsou to střípky. Tomáš postupně strhává závoje diváckých předpokladů. Není to dokument, je to feature, kterým nás provází nespolehlivý vypravěč,“ popsala dílo Viola Ježková.
Závěrečným dokumentem poslechového dne byla část trilogie Té noci pes neštěkal Bronislavy Janečkové. Odborná porota vyzdvihla velmi dobře vedený rozhovor s respondentkou, skvěle zvládnutou dramaturgii a preciznost výsledného tvaru. Celý dokument a okolnosti jeho vzniku navíc provázely velmi emočně nabité události. Ať už se jednalo o nevyřešenou smrt manžela respondentky nebo navazující psychické problémy, které vygradovaly sebevraždou. Tématem se diskuse obloukem vrátila k trendu true crime a z publika zazněl podnět, zda by se pro tento tvar neměla v budoucnu zavést nová kategorie.
Na úplný závěr byla předána cena studentské poroty dokumentaristce Tereze Rekové za dokument s názvem Moje kamarádka Zuzka o životě mladého člověka s rakovinou. Za nepřítomnou Rekovou cenu převzal Daniel Kupišovský, který s autorkou zprostředkoval aspoň krátké telefonní spojení. Jméno vítěze odborné poroty se dozvíme na slavnostním zakončení festivalu ve čtvrtek.
