Jemné verše se v podání dětských herců setkávají s hravostí a experimentem: Zahradníček se potkal s Jandlem
Prostor Kaple Božího Těla na olomouckém jezuitském konviktu se stál scénou pro dvě představení Dismanova dětského rozhlasového souboru. Šum hlasů z publika postupně utichá a od oltáře se ozývají tóny trubky, následované verši básníka Jana Zahradníčka. Jeho představitel při recitaci soustředěně skládá kus bílého papíru, ze kterého později vzlétá vlaštovka, namířená do publika.
Představení Počítám součky na podlaze žalářní, které nám přináší umělecky zpracovaný životopis Jana Zahradníčka, katolického básníka, vězněného komunisty kvůli své tvorbě, nabývá v kapli zvláštní podmanivé atmosféry.
Jednotlivé části této životopisné mozaiky, kterou nám přednáší dva herci a dvě herečky, jsou oddělovány hrou na trubku. Jan Zahradníček promlouvá napřímo, a to zásadně ve verších, naopak ostatní herci s ním komunikují prostřednictvím dopisů, a to především od jeho blízkých a v prozaické formě.
Hrubín a jeho životní příběh
Herci se tak stávají zprostředkovateli například slov jeho přítele Františka Hrubína. Představení postupně přináší milostný příběh básníka a jeho ženy Marie a budování jejich společného života a domova, které se na jevišti odvíjí věšením květináčů s papírovými květy.
Dozvídáme se o jejich zásnubách i o tom, jak byl básník zatčen a ve vězení „počítal součky na podlaze žalářní“. Herci básníkův život, ve kterém prožíval těžké rány v podobě vězení a smrti svých dvou dcer, přednáší s opravdovostí a citem. V závěru představení Zahradníček umírá a symbolicky tak mezi diváky odchází i jeho představitel.
Tady si sednu a napíšu báseň
Rychlou přestavbou se ale vzápětí přemisťujeme Ernstu Jandlovi a představení Tady si sednu a napíšu báseň. Na jevišti se vystřídá další čtveřice charismatických dětských herců, ve sladěných bílých košilích a černých kalhotách. S sebou přinášejí notové stojany a buben.
Ze silné, ale místy tíživé atmosféry předešlého představení rychle přecházíme k hravosti a smyslu pro nesmysl experimentální poezie. Děti se před diváky protahují, rozmlouvají se, uvolňují žvýkací svaly a vydávají komické zvuky, které předurčují, v jakém duchu se ponese celé představení. Na poslední chvíli ještě dobíhá herec, který se dle slov dětí zdržel na WC a psaní básně může začít.
Herci často nahrazují slova slabikami a zvuky, pracují s rytmem a vytvářejí si jazyk, kterému rozumí jen oni samy.
Mezi dětmi je vidět velká sehranost a divák jim snadno věří „spontánní“ pošťuchování a naschvály, jako když je jedna ze slečen nabádána, aby sebrala nejstaršímu z nich paličku, kterou je všechny usměrňuje. „Snažíme se děti zapojit, aby se v tématu dokázaly najít, rozšířit a co nejvíce se s ním sžily a ztotožnily,“ říká vedoucí souboru Magdalena Gracerová-Chrzová.
Ottos mops
Básník Ernst Jandl se v představení přímo projevuje v recitované básni Ottos mops. Dvě dětské herečky přicházejí k divákům, a zatímco první z nich zapáleně recituje báseň v německém originále, druhá bizarní text monotónně překládá do češtiny.
Z publika se především při českém překladu, ozývá smích. Celé představení se postupně stává jednou velkou experimentální básnickou koláží, kterou děti píší přímo před diváky. Každé z představení přináší unikátní a svéráznou atmosféru. Jemné verše Jana Zahradníčka jsou vyváženy experimentální hravou poezií.
Rozhovor s uměleckou šéfkou DRDS Magdalénou Gracerovou Chrzovou:
Čím byl Miroslav Disman jako vedoucí souboru a jako pedagog výjimečný a co z něj kromě jeho jména v názvu přetrvává v souboru dodnes?
Miroslav Disman v souboru zanechal velký odkaz. Už před 90 lety nechtěl z dětí vychovávat za každou cenu umělce. Chtěl je skrz umění vést k člověčenství, aby dokázaly dobře fungovat ve společnosti, aby se dokázaly dobře prosadit, dobře promluvit, aby ve společnosti obstály.
Čím vás osobně obohatilo, když jste stanula včele tohoto souboru a co vám ta práce přináší?
Mně do života přinesla spoustu nových přátelství a jedno velké společenství, které drží pohromadě. Energie, kterou mi soubor dává, je výborná.
V čem se Dismanův soubor dnes liší od typického dramaťáku například v ZUŠ? Jaký přínos pro děti má tento typ osobnostního rozvoje?
My podobně jako na těch základních uměleckých školách vzděláváme děti přes divadlo, ale zároveň nám zázemí Českého rozhlasu dává možnost s dětmi pracovat i po rozhlasové stránce.
Můžou si zkusit práci redaktořů i reportérů. Máme také svůj podcast, děti točí reportáže, je to jeden velký balík, který je velmi důležitý. Zároveň mají děti, při dramatické rozhlasové práci, možnost přičichnout si i k profesionální práci, což je motivuje a posouvá dál.
Jak moc se děti zapojují do dramaturgie? Ať už celého repertoáru souboru, nebo konkrétních představení, mohou experimentovat a přinášet vlastní podněty?
U repertoáru je to složitější, protože soubor je veliký, není tak možné, aby si každé dítě přineslo své téma. Když ale nějaké témat přinesu já nebo někdo z asistentů, tak o tom hodně mluvíme a snažíme se děti zapojit.
Tak, aby se dokázaly najít, aby ho dokázaly rozšířit a co nejvíc se s ním sžít a ztotožnit. Co se týká rozhlasové tvorby a podcastů, tak tam mají možnost si témata, o kterých chtějí točit vybírat. Třeba v rámci podcastu Děti se ptají vznikla série o duševním zdraví, LGBTQ komunitě, školství anebo třeba o prezidentských volbách.
S představeními jste se dostali až na celostátní přehlídku amatérského divadla Jiráskův Hronov, je zopakovat tento úspěch vaší ambicí do budoucna?
Když se to poštěstí, když se sejde určitá míra štěstí, náhody a příležitosti, tak určitě rádi. Je vždy fajn podívat se na podobnou přehlídku, kde máme možnost načichnout atmosféru a ukázat svoji práci.
V jakých inscenacích z poslední doby, třeba těch, které budou teprve vysílané, DRDS uslyšíme?
Pojdeme na festival dokumentárního filmu do Jihlavy s naším novým podcastem, který udělal můj kolega Josef Kaňka. Jmenuje se Dismančata, vysílat bude Český rozhlas Plus, je to pětidílná série, kterou tam jedeme představit společně s představením Pepito, neplivej. Divadlo jinak hráváme pravidelně v pražském divadle Minor.
Autorka je členkou studentské redakce festivalu Prix Bohemia Radio.
