Letošní soutěžní reportáže vystihly magickou sílu rozhlasu i společenské dopady pandemie
Soutěžní příspěvky kategorie Reportáž spojovalo na 37. ročníku hlavně téma koronavirové pandemie.
Publikum včetně odborné poroty si poslechlo celkem dvanáct reportáží, ve kterých v různých mírách rezonovaly dopady nákazy. Rozhodně se ale celý den nenesl v duchu frustrace. Obecenstvo rovněž rozněžňovaly nebo rozesmívaly příspěvky nejen českých, ale i zahraničních autorů. Představili se totiž i reportérky a reportéři ze Slovenska, Maďarska, Polska a Litvy.
Odbornou porotu tvořili Andrzej Brzoska, Jeremy Brandsten, Peter Lange Jolyon Naegele a David Vaughan. Celým dnem provázel Martin Balucha, redaktor zahraniční redakce Českého rozhlasu.
Reportáž s názvem Sport se vrací na vesnice – kopaná v Kunraticích reportéra Davida Nyče z Českého rozhlasu zahájila dopolední blok druhého festivalového dne.
Přestože sám autor uvedl ke svému příspěvku, že deset minut na vyklenutí příběhu je limitující, setkala se reportáž s velmi pozitivními ohlasy odborné poroty. Vyzdvihována byla precizně provedená práce s okolními ruchy a celková atmosféra, kterou reportáž navozovala.
„Posluchač má pocit, jako by byl přítomný v reportáži, s danými lidmi na daném místě,“ reagoval nadšeně porotce David Vaughan. „Covid zde není důležitý, je to hlavně o životě na vesnici,“ shodla se porota.
„Magická síla a krása rozhlasu,“ znělo poetické hodnocení porotce Jeremyho Brandstena k následujícímu soutěžnímu příspěvku z Polska. Reportáž Přinášíme dobro z prostředí Baltského moře a Gdaňsku pojednávala o silném vztahu dívky ke staršímu muži.
Téma covidu zde nebylo konfrontováno tak výrazně, jako u reportáže Školačka Olivie: není větší utrpení než nechodit do školy, která dokázala pozvednout koutky úst nejen publika, ale i odborné poroty.
Veselá mluva devítileté žákyně základní školy povzbudila náladu v posluchačském sále. Přesto byla této reportáži vytknuta strojená a „robotí“ řeč, kterou členka Dismančat vyprávěla svůj příběh z období lockdownu. Porotce Jeremy Bransten pozitivně vnímal koncept reportáže Veroniky Hlaváčové, ale už nikoli jeho obsah. „Nebylo to ničím přínosné. Vyprávěla příběh, který zažíval každý,“ zněla slova jeho komentáře.
Přínosné pro všechny v sále ale bylo, když se autorka Ľubomíra Goljerová (Hulínová) z RTVS vyjádřila přímo k procesu tvorby reportáže Příběh na týden: Slovenští vědci a koronavirus.
„Bylo pro mě obtížné natáčet z nudných a sterilních laboratoří i z nemocnice,“ zmínila. Porotci tak mohli své připomínky směřovat přímo k ní. K tomu se připojil názor z publika, že výpovědi expertů, na kterých byla reportáž vybudována, nemusí být pro posluchače tak poutavé.
„Nemá chybu,“ zněl naopak komentář porotce Naegele k jediné české reportáži z odpoledního bloku Po autech v brněnské pěší zóně zůstala pachuť: Silniční zkratka přes centrum se vrací chodcům od Tomáše Kremra. Další slova chvály byla připisována struktuře a vyprávění děje, vyváženosti nebo precizně zpracovaným detailům. Zde mohla porota opět vyjádřit svůj názor přítomnému tvůrci.
K závěru ocenila studentská porota jako nejlepší reportáž Přinášíme dobro Magdaleny Świerczyńske-Dolot. Přestože autorka nebyla v sále přítomna, publikum mohlo shlédnout krátké děkovné video, ve kterém vystoupila. Ocenění převzala vedoucí Mezinárodního oddělení Českého rozhlasu Zuzana Matějovská. Cena odborné poroty bude už tradičně vyhlášena na slavnostním zakončení ve čtvrtek večer v Pevnosti poznání v Olomouci.
