Porota III. soutěžní kategorie
Dokument (národní kategorie)
Peter Duhan
Vystudoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, obor filmová a televizní scenáristika. Po krátkém působení v Československém rozhlase v Bratislavě přešel do Československé televize, kde pracoval jako redaktor a dramaturg zábavy. Po roce 1989 se stal šéfredaktorem deníku Verejnosť a v letech 1991 – 1992 vykonával funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu. Poté přešel do komerčního sektoru, kde působil jako programový ředitel společnosti Kabel Plus a jako ředitel vydavatelství N-Press. Od roku 2000 spolupracoval se stanicí ČRo 6 – Rádio Svobodná Evropa a v roce 2007 se stal jejím ředitelem. Od roku 2009 působil jako programový ředitel Českého rozhlasu. Do funkce prozatímního ředitele ČRo byl jmenován 24. února 2010, 28. července 2011 byl Radou Českého rozhlasu zvolen a jmenován do funkce generálního ředitele.
Jan Gogola
Je absolventem pedagogické a filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jako dramaturg působil ve Slováckém divadle v Uh. Hradišti, ve Filmovém studiu Zlín /Gottwaldov/, ve Filmovém studiu Barrandov a ve studiu Krátký film Praha. Od roku 1995 pracuje jako filmový a televizní dramaturg na volné noze.
V letech 1995 - 1999 byl ředitelem soukromé Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně a zároveň externě vyučoval filmovou a televizní scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze a JAMU v Brně. V roce 1999 se stal interním pedagogem JAMU, kde byl v r. 2002 jmenován docentem a v r. 2011 univerzitním profesorem v oboru Dramatická umění. Od r. 2011 je tam vedoucím Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky.
Podílel se na tvorbě více než 40 celovečerních hraných filmů, několika televizních seriálů a filmů dokumentárních a animovaných.
Z jeho filmografie: Kouř /rež. Tomáš Vorel/, Requiem pro panenku /rež. Filip Renč/, Řád /rež. Petr Hvizd/,
Je třeba zabít Sekala /rež. Vladimír Michálek/, Pravidla lži /rež. Robert Sedláček/, Tobruk /rež. Václav Marhoul/, Estébák /rež. Juraj Nvota/.
Jiří Stránský
Pochází z rodiny protikomunisticky a protifašisticky zaměřené. V roce 1951 odsouzen na dvanáct let za velezradu, propuštěn v roce 1960 na amnestii. Pracoval v dělnických profesích, spolupracoval s filmem, překládal. V letech 1973 – 1975 opět vězněn, poté až do roku 1989 působil ve Státním souboru písní a tanců. Od roku 1992 do r. 2006 předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, nyní členem výboru.
Je autorem románů Zdivočelá země a Aukce, podle kterých napsal scénář k televiznímu seriálu, Stařec a smrt, Přelet, Oblouk, Balada o pilotovi. Píše také pro děti (Povídačky pro Klárku, Povídačky pro moje slunce, Perlorodky, O chamtivém králi), knihy povídek Štěstí a Tichá pošta, vydal básnickou sbírku Za plotem. Píše scénáře k úspěšným filmům, např. Kousek nebe, pravidelně vycházejí jeho fejetony v novinách i v rozhlase.
V roce 2006 se stal laureátem Ceny Karla Čapka „za prozaické, scénáristické a publicistické úsilí o zachování historické paměti, za vytrvalé prosazování a obranu demokratických hodnot i za čapkovský apel na osobní svědomí“.
David Vaughan
David Vaughan je publicista, dokumentarista a vysokoškolský učitel. Je autorem knihy „Bitva o vlny“ (2008) o roli sdělovacích prostředků v mnichovské krizi a dokumentárního románu „Slyšte můj hlas“, který na podzim 2013 odvysílal Český rozhlas Vltava jako četbu na pokračování. Jako dlouholetý šéfredaktor Českého rozhlasu 7 (1998-2006) inicioval řadu mezinárodních rozhlasových projektů a spoluprací. Předtím působil jako zpravodaj BBC v České republice a na Slovensku. Za své rozhlasové dokumenty pro BBC a Český rozhlas získal několik mezinárodních cen. Dlouhodobě propaguje českou literaturu v zahraničí prostřednictví rozhlasové rubriky „Czech Books“. Učí dějiny sdělovacích prostředků na Anglo-americké vysoké škole a přitom spolupracuje s archivem Českého rozhlasu. Vystudoval germanistiku a romanistiku na Oxfordské univerzitě. Žije již 24 let v Praze. Je ženatý a má dvě děti.
Roman Vávra
V 90. letech vystudoval VŠE v Praze a dokumentární režii na FAMU. Již v průběhu studia spolupracoval s Českou televizí, pro kterou točí dodnes. FAMU absolvoval hraným povídkovým filmem Co chytneš v žitě. Herečka Iva Janžurová za něj získala Českého lva. Průběžně natáčí solitérní dokumentární filmy (z poslední doby například Ivan Havel-pozdní sběr, Století rádia), či se podílí se na dokumentárních cyklech (např. Neznámí hrdinové, Heydrich-konečné řešení). Občasně si odskakuje k hrané tvorbě (pohádka Čert ví proč).
Tři roky učil režii a střih na VOŠ ve Zlíně, hostuje na universitě Tomáš Bati, kde přednáší o dokumentárním filmu. Žije v Praze, často pobývá na Kopanicích Bílých Karpat. Má dvě dcery. Partnerka Zuzana Kříhová přednáší perštinu na UK v Praze.
