„Tentokrát jsme to pojali ve velkém“, říká Dalibor Gondík o festivalu Prix Bohemia Radio

Začátek festivalu Prix Bohemia Radio odstartuje představením stanic Českého rozhlasu, které proběhne v neděli 13. října v obchodním centru Galerie Šantovka. Na co se mohou návštěvníci Šantovky těšit v rámci odpolední akce?

Mohou se těšit na kompletní představení téměř všech stanic Českého rozhlasu a na mne jako průvodce celým odpolednem. Ti, kteří jsou v běžném životě hlavními moderátory, jako například kolega Jan Pokorný, se dostanou do zcela nečekané pozice zpovídaných. Budou tam také Dva na Dvojce, odprezentuje se Radio Junior a další stanice. Navíc mě čeká setkání s Miraiem Navrátilem z kapely Mirai v hudební talkshow Dvojka u piana. Myslím si, že to bude takový hezký průřez. Když si někdo zajde do Šantovky a zastaví se tam, tak věřím, že během toho odpoledne prožije krásnou jízdu celým Českým rozhlasem.

Jaký další program Vás v Olomouci čeká a nemine? Kde se s Vámi posluchači a festivaloví návštěvníci můžou setkat? Chystá se něco speciálního?

Tentokrát jsme to s Dvojkou pojali ve velkém a v Olomouci strávíme celý týden. Minulé roky jsme tam pobyli vždy krátce, třeba na jeden den s Kavárnou Potmě nebo kvůli natáčení Blízkých setkání. Nicméně když se letos koná 40. ročník prestižního festivalu Českého rozhlasu, tak proč nebýt v Olomouci rovnou celý týden. Všichni nám vyšli vstříc a během festivalu budeme okupovat nádhernou budovu ČRo Olomouc, odkud se bude každé ráno vysílat Ranní Dvojka. Navíc vždycky po osmé hodině budeme mít ve studiu speciálního hosta spojeného s festivalem Prix Bohemia Radio. A setkání se mnou? Dopoledne nejspíš v centru města a odpoledne budu asi někde pobíhat.

Zároveň budete hostem zábavné show Aleše Cibulky zvané Rozhlas jede za vámi, která se uskuteční 16. října ve Šternberku, kde budete společně například s Igorem Barešem nebo generálním ředitelem ČRo René Zavoralem. Tušíte, co přesně Vás tam s dalšími hosty čeká?

Myslím si, že nás tam především čeká show Aleše Cibulky. To znamená, že je to vždycky těžko předvídatelná věc. Nevím, co si na nás připraví. Mám pár střípků od Adély nebo kolegy Vasila Fridricha, kteří se účastnili jeho předchozích show. Ale vzhledem k tomu, že se takových věcí nebojím, tak se naopak těším. Navíc tam bude hrát kapela, jíž jsem součástí. Takže si tam všichni zahrajeme, zazpíváme a bude to doufám fajn večer.

Čtěte také

Tap tap tap… Vlnohraní míří opět do Olomouce

A teď k práci v rozhlase. Co vás na ní nejvíc baví? Máte nějaký nesplněný moderátorský sen?

To já vlastně nevím, nejsem typ člověka, který má nějaké sny. Spíš mám touhy, které se snažím zrealizovat. Sen je taková věc, kterou máte, ale pokud na něm nepracujete, tak snem zůstane. Byť mám vystudované herectví, tak jsem v rádiu prapůvodně začínal. Po absolvování konzervatoře jsem se kromě herectví věnoval zvučení různých kapel, především country kapel. Takže jsem technice rozuměl a základ tam byl. Kdysi mi pak zavolal režisér Janek Uhrin a lákal mě na Frekvenci 1. Janek věděl, že jsem se od malička zajímal o zvukařinu, protože mě to strašně bavilo. Přesto mi ta nabídka přišla jako naprostý nesmysl a jen z té představy jsem měl strach a hlavně respekt. Asi za půl roku to Janek zkusil znovu, jenže mně to přišlo pořád děsivé. Nedokázal jsem si to představit. Po dalším půl roce už mě vzal za flígr a dotáhl mě přímo do studia. Ukázal mi, co a jak a řekl mi – mluv. Nakonec jsem se po pár zkouškách oklepal a nějak se to zázrakem chytlo. Po určitém čase jsem tam dělal všechno a různě zaskakoval, kde bylo potřeba. Takže díky tomu všemu by se dalo říct, že svůj moderátorský sen si aktuálně plním v Českém rozhlase každé ráno na Dvojce.

Jste víc moderátor nebo herec? Nebo pro Vás neexistuje jedno bez druhého?

To je těžká otázka, protože za sebe to nedokážu říct. Myslím si, že každý herec, pokud tu profesi chce dělat správně, musí být komik i tragéd zároveň. Ta profese umožňuje širokou pestrost a barevnost a já si vlastně nemyslím, že jsem moderátor. Já jsem mluvící herec. Jsem-li moderátorem, tak v tu danou chvíli musím být moderátor a zvládnout svoji úlohu, jak nejlépe umím. Na divadle i s kapelou to mám stejně. Jsem rád vším, čím jsem. Takže na tu otázku se za mě nedá úplně odpovědět. Mám pocit, že podobně to má třeba triatlonista. Musí milovat plavání, běh i jízdu na kole, protože jinak by to nemohlo fungovat. V něčem je samozřejmě silnější nebo slabší, ale musí mít rád všechny tři disciplíny, protože za jiných okolností by to nemělo cenu dělat. A já se ve všech svých rolích cítím spokojeně, mám je rád a to je pro mě hlavní.

Jak jste trávil letní období?

Strávil jsem ho nádherně. Po loňském velkém výletu, kdy jsme měsíc byli pryč, jsme se rozhodli, že pojedeme na dovolenou do Prahy. Vzhledem k tomu, že v Praze bydlíme, tak to nebyla úplně daleká dovolená. Navštívili jsme místa, kde jsme strašně dlouho nebyli a kam vás nenapadne zajít v běžném režimu, což všem doporučuju. Bylo to krásně odpočinkové a navíc jsme si užili domácí pohodu.

Věnujete se aktuálně i muzice a jejímu psaní?

Jasně, furt něco píšu a vymýšlím. Co se týče muziky, aktuálně pracuju s Petrem Kroutilem na dvou hudebních projektech. Jeden z nich mohou čtenáři slyšet ve Šternberku na show Rozhlas jede zá vámi, bude to taková swingová věc s nádechem popu. Druhý projekt bude převážně popový. Pak jsem se rozhodl dělat podcast, ke kterému si budu skládat vlastní muziku. A v Českém rozhlase, respektive v našem ranním vysílání, zároveň připravujeme novou sadu znělek, kterou se taky pokusím napsat. Takže pořád něco vymýšlíme, nenudíme se.

Máte nějaké nové koníčky? Něco, co vás v poslední době nadchlo nebo pohltilo?

Vzhledem k tomu, že mám neustále co dělat, tak jsem koníčka vlastně nikdy pořádně neměl. Minulý rok se můj syn rozhodl, že to změní a koníčka mi vnutí. K Vánocům jsem od něj dostal tři stavebnice lega, protože viděl a pochopil, že potřebuju nějakou relaxaci. Jenže jedna z těch stavebnic je strašně obrovské závodní auto, které má snad milion dílků. Takže výsledek je takový, že jsem zatím neměl odvahu otevřít ani jednu z těch krabic. Nicméně teď použiju takovou otřepanou větu, ale v mém případě naštěstí opravdu platí, že má práce je mým koníčkem.

Na festivalu Prix Bohemia Radio odehraje jednu ze svých divadelních inscenací pražský Činoherní klub, se kterým také spolupracujete. Chystáte nějakou novou inscenaci s tímto nebo jiným divadlem? Případně jaké další projekty Vás v nejbližší době čekají?

Ano, chystám, ale zatím je to všechno tajné. V Činoheráku rád působím, aktuálně s Vasilem Fridrichem, mým rozhlasovým kolegou i se všemi dalšími. Nicméně mám jeden projekt, na kterém pracuju, ale kvůli autorským právům o tom zatím nemůžu moc mluvit. Když to dobře dopadne, na podzim budeme vědět víc. Chtěl bych si k tomu udělat muziku a celé si to vlastně udělat tak trochu po svém. Jinak na příští rok se vrací náš muzikál Sugar – Někdo to rád horké, který jsme hráli 12 let v Liberci. Měla by tam figurovat i moje sestra Adéla, jako nejstarší Sugar v dějinách. Navíc já jako Jerry taky nebudu úplně z nejmladších. Naštěstí Honza Kříž stahuje tu naši věkovou laťku o něco níž. Muzikál se vrací pro velký divácký zájem a jsem zvědavý na výsledek, protože se všemi různými pauzami už to bude 15 let od premiéry. Tak snad se nám podaří úspěšně navázat a diváci budou spokojení.