‚Vysílat je pro mě skoro jako dýchat.‘ Čelisti sevřely posluchače naživo

20. říjen 2021

V úterý odpoledne mohli účastníci festivalu poslouchat živý přenos populárního filmově-kritického magazínu Čelisti v olomouckém Jazz Tibet Clubu.

Už patnáct minut před samotným začátkem se stolky prohýbaly šálky a půllitry. Před pátou hodinou bylo obtížné najít volnou židli. Moderátoři Aleš Stuchlý a Vít Schmarc velkolepým úvodem vtáhli převážně mladé posluchače do světa filmu.

Oddané publikum v úplném tichu (pominu-li usrkávání kávy a cinkání podšálků) viselo na rtech moderátorskému duu zpočátku komentující humorné aktuality ze světa. Svým slovům dodávali vizuální stránku promítáním výstižných fotografií na plátno v pozadí.

Diváci se dobře bavili

Do jejich specifického stylu moderování, kdy se pohotově doplňovali a navazovali na řetěz plynoucích myšlenek, jsem se i já brzy „zakousla“ a začala vnímat tok jejich slov, přestože jsem s pořadem Radia Wave nebyla dřív hlouběji seznámena.

Zhruba po dvaceti minutách si na pódium přizvali hosta, filmového kritika Kamila Filu, a rozvinuli s ním téma – film Duna. Posluchačům představili odborný pohled i subjektivní pocity z filmu, který se u nás právě dostává do kin

Moderátoři Aleš Stuchlý a Vít Schmarz si pozvali filmového kritika Kamila Filu

Na závěr dali svým hlasivkám odpočinout vstoupením mezi publikum. Vyzvali posluchače k otázkám a ti toho bez čekání využili. Témata se točila primárně okolo současných filmů a seriálů, rezonujících mezi diváky. Po uplynutí hodiny se moderátoři loučili s obecenstvem rozdáváním merche v podobě triček.

Na závěr se rozdával merch, který udělal divákům radost

Rozhovor s moderátory Alešem Stuchlým a Vítem Schmarcem

Vstupujete s pořadem Čelisti na Prix Bohemia Radio poprvé?

A: Podruhé. My s Vítkem jsme byli pozváni na Prix Bohemia před pár lety s filmovými podcasty. Byli jsme příjemně překvapeni připravenými ukázkami z Čelistí, které někdo nastříhal. Bylo to very funny. Tehdy jsme ale mluvili o podcastu. Teď je to vlastně poprvé, kdy jsme dělali díl Čelistí naživo před publikem.

V: Tohle byla vlastně taková hybridní forma, napůl imitace vysílání a Čelistí a napůl toho, čemu říkáme talkshow., kde máme hosta a vypadá to jinak než standardní vstupy, je to bez hudby.

Jak byste posluchačům, kteří tu váš pořad dnes slyšeli poprvé, představili?

A: Tak třeba například že jsme akademický punk.

V: My tomu pořád říkáme filmově-kritický magazín, ale myslím si, že v něčem už je to v podstatě rozhlasová talkshow lomeno podcast, který se zaobírá primárně popkulturou, filmem, seriály. Náš rozptyl už je ale mnohem širší a snažíme se posluchače nejen oslnit svými názory, ale pobavit je a být nějakým způsobem pohotoví, pracovat s humorem, s tím, co se děje kolem nás. Já už to beru spíš jako takový terapeutický podcast, pro nás i pro posluchače.

A: Vystihují nás taky samply, které jsou pro nás důležité. Těší nás samplovat různé osobnosti a přesazovat je do nového kontextu. Vytvořené hlášky pak zlidoví.

Poprvé jste vystoupili v pořadu už v roce 2011. Kde berete nový dech a slova?

V: Je to zvláštní, ale tím, jak je pro nás tenhle podcast osobní, tak vlastně všechno, co se děje v našich životech, se tam nějak protlačuje. Dynamika vzniká z toho, že si máme stále co říct, děje se kolem nás něco, co můžeme komentovat, a je to pro nás taková životní nutnost. Pro mě je vysílat skoro jako dýchat.

A: A je zajímavé, že v posledních asi dvou letech jsme nejúspěšnější. Za kovidové éry vznikly úplně spontánně rubriky, které do nových dílů už pravidelně zařazujeme. To byl jeden z prvků, které nám pomohly, že jsme změnili strukturu. A zadruhé jsme se museli naučit orientovat na platformě, protože kinodistribuce stála. Současný model tedy děláme napůl z kinodistribuce a napůl z toho, co se děje na platformách. Tudíž témat je hodně, musíme hodně filmů a seriálů nakoukávat, ale zpětná vazba nás nakopává k další práci.

Zaplněný Jazz Tibet Club při živém vysílání Čelistí
autor: Tereza Benáková
Spustit audio